Důležitý je pohled zblízka. Soustředěné, někdy až nekompromisní a tvrdé pohledy, kterými hypnotizují obrázky tarokových karet.

Kdybych je v takové chvíli vyrušila, možná někdo z nich vytáhne bouchačku, říkám si. Jako na Divokém Západě. Raději to ani nezkouším.

V jídelně přerovské chemičky Precheza usedlo v sobotu dopoledne ke stolům více než sedmdesát borců z různých koutů Moravy, kteří propadli této vášni.

Dívám se na pestrou startovní listinu. Valašské Meziříčí, Bouzov, Přerov, Pustá Polom, Brno, Olomouc, Ostrava, Kopřivnice, Nový Jičín, Mikulovice, Zlín. Takový je jen letmý výčet míst, odkud závodníci pocházejí.

„Povinnost je dobrá," říká zasvěceně jeden z hráčů.

„Spíše zoufalství," odpovídá druhý. „Taročky," procedí mezi zuby třetí. Tím skončila má snaha pochopit hru. „To je na dlouhé vysvětlování, trvalo by hodiny," utvrzuje mě v mém přesvědčení jeden z mužů.

Jaká jsou pravidla hry?

„Hraje se pět kol po šedesáti minutách se základním vkladem padesát korun. Cílem je uhrát v rámci vylicitované hry co nejvíce bodů. Vyhrává ten, kdo má nejvíce. Při rovnosti bodů vítězí hráč, který má nejvíce peněz," zasvěcuje mě do tajů hry jeden z účastníků Moravské tarokové ligy Svatopluk Kouřílek z Brna.

V Čechách a na Moravě se hraje s balíčkem čtyřiapadesáti karet. Dvaatřicet karet francouzského typu ve čtyřech barvách a dvaadvacet taroků, které představují pevné trumfy ve hře.

Jak se vlastně hrají taroky? 
A proč může být na tarokovém klání pořádně "hustá" atmosféra?
REPORTÁŽ z Moravské tarokové ligy najdete
v PONDĚLNÍM TIŠTĚNÉM VYDÁNÍ Přerovského a hranického deníku 17. března