Křehká žena mezi tvrdými chlapy. Jak se to přihodí?
Vcelku jednoduše. Prošla jsem náročným několikakolovým výběrovým řízením, a tak jsem se ocitla mezi hasiči.

Jak se cítí žena mezi samými chlapy?
(smích) Dobře! Hasiči jsou fajn. Mají specifický smysl pro humor, jsou to tvrdí chlapi. Jsou schopní přijmout člověka, když vědí, že se chová slušně a má pokoru.

Co vlastně práce mluvčího hasičů obnáší?
Informujeme o naší výjezdové činnosti, o různých typech zásahů. Předáváme ale také informace o preventivně-výchovných či společenských akcích, o různých událostech, které se týkají celého hasičského roku. Nejčastěji se ale naše práce týká zásahů.

Hasiči vyrážejí k zásahu, co v tu chvíli máte na práci vy?
Sleduji aplikaci v mobilním telefonu, díky níž vím, kam naše jednotky jedou, kolik jich na místo míří a zhruba víme, co se děje. Záleží hodně na tom, jak je událost nahlášená a popsaná. A po dohodě s velitelem zásahu vyhodnocujeme, zda budeme informovat veřejnost. Podle závažnosti a charakteru události se také rozhoduji, jestli vyjedu na místo.

O kterých událostech informujete nejrychleji?
Samozřejmě o těch, kvůli nimž mohou být v ohrožení lidé. Například při úniku chemických látek, bleskových povodních, rozsáhlých požárech. Nesmíme na nic čekat a informace poskytovat rychle.

O všech událostech ale veřejnost neinformujete, že?
Některé jsou citlivé nebo probíhá vyšetřování. Události jsou podle charakteru rozdělené na různé typy. Mnoho z nich řídí naši velitelé. Jiné má v gesci Policie České republiky. Většinou jde však při zásazích o spolupráci všech složek integrovaného záchranného systému. U mimořádných událostí to jinak nejde.

Zkušenosti stále sbírám

Je to hodně i o citu?
Ano a hlavně o zkušenostech. Momentálně je stále nabírám. Záleží ale na spoustě faktorů. Hasiči při zásazích mnohdy zachraňují životy, jde o čas, musejí pracovat rychle, soustředit se. Potřebují prostor, aby mohli svou práci udělat dobře. Pak je tu také rodina, příbuzní těch, které zachraňujeme. Musíme proto citlivě volit, kdy informovat média.

Pere se ve vás někdy duše novináře a příslušníka hasičského sboru? Myslím tím touhu informovat, ale vzhledem k citlivosti případu nesmíte nic pustit ven.
Většinou ne. Pokud se týká zásah dětí, tak jsem si stoprocentně jistá, že musíme v první řadě chránit rodinu a příbuzné. Jakmile jsou u zásahu děti, jedná se o nesmírně citlivou záležitost pro všechny zainteresované. Pro rodinu, známé, ale i hasiče a záchranáře.

Jste žena, maminka. Jak se cítíte, když jste na místě tragické nehody?
Ve většině případů se dostanu k zásahu až ve chvíli, kdy jsou záchranné práce hotové, takže s tou krutou realitou se setkám málokdy. I tak na mě ale tragické události působí.

Hasiči zůstavájí pořád fajn

Obdivujete hasiče, kteří denně vyrážejí k nehodám, požárům?
Měla jsem k hasičům respekt vždycky, protože jsem si uvědomovala, že nasazují vlastní životy pro záchranu ostatních. Potom, co jsem ale nastoupila ke sboru a byla jsem s nimi u závažných událostí, tak původní respekt hraničí s vámi zmíněným obdivem. Já si těch kluků opravdu vážím. Navíc se mi líbí, že zůstávají pořád fajn lidmi. Dokáží si udržet nadhled i přes vše, co zažili a viděli.

Jaký typ výjezdu vám utkvěl nesmazatelně v paměti?
Ono jich je víc. Pamatuji si hlavně ty, kdy šlo o životy. Například při požáru v panelovém domě v Přerově. Chlapi vyvedli z hořícího bytu chlapce a zachránili mu život. Pamatuji si, ale i zásahy, ke kterým jsem fyzicky nestihla dojet, protože šlo při záchraně o sekundy. Mluvím potom s veliteli a i po telefonu občas z jejich hlasu vycítím, že to bylo náročné, těžké. Například, když kluci vyprošťovali mladého muže uvězněného v obrovském stroji na vyorávání brambor… Tohle se dotklo i našich chlapů, kteří jsou fakt zvyklí na ledasco.

Jak dlouho pak nosíte podobné zážitky v hlavě?
Některé dlouho. Dobré je, když to pak můžu někomu říct. On by se nabízel manžel, ale ten mi řekl, že už takové věci nechce poslouchat. Tomu rozumím, chápu to a nedivím se mu. V práci mám ale úplně skvělou kolegyni, které se můžu vypovídat vždycky. Pracuje u hasičů dlouho, je zvyklá.

Vyprchal se mě řidičský alibismus

Změnila vás práce v něčem?
Přiznám se, že se více bojím řídit. Je to důsledek toho, co denně vidím, že se děje na silnicích. Vyprchal ze mě určitý řidičský alibismus, že zrovna mně se nic stát nemůže. Řídím s mnohem větší zodpovědností a respektem. Zvláště v zimním období.

Jezdíte denně trasu Olomouc – Čelechovice na Hané. Líbí se vám ta cesta?
Konkrétně teď v zimě, když je sníh a led, tak vůbec. Mezi Olšany a Studencem jsem jezdila třicítkou. Občas tam potkám auta v příkopu a jednou jsem tam skončila i sama. Ne kvůli počasí, ale protože mi uprostřed kopce zůstalo stát auto. Pomohli mi kluci hasiči, což bylo fajn.

Myslíte si, že se v posledních desetiletích postavení hasiče ve společnosti změnilo k lepšímu?
Ano a oprávněně. Ti kluci musejí umět mnoho věcí. Musejí se orientovat ve spoustě technických prostředků, musejí znát různé typy záchranných prací. Procházejí neskutečným počtem školení a výcviků. Hodně se tlačí i na teoretické vzdělávání. Současní hasiči jsou opravdoví, vycvičení profesionálové. Je to jedno ze zaměstnání, ve kterém nesmíte nikdy polevit. Hasič při zásahu zkrátka nesmí dělat chyby.

Zásahy jsou nesmírná dřina

Řekla byste, že profesionální hasič je něco jako na půl zdravotní sestra, vojenský speciál a špičkový mechanik?
Se zdravotními sestřičkami bych hasiče nesrovnávala, to je jiná liga, ale každý hasič musí projít základním zdravotním kurzem. Máme i hasiče, kteří absolvují stáže na záchrance. Fyzičku mít musí, to nejde nějak obejít. Zásahy jsou nesmírná dřina. Například vydržet při lesním požáru v horku hodiny v dýchacím přístroji a šplhat se v terénu nahoru dolů… Technicky jsou kluci také zdatní, každý má jinou specializaci. Máme lezce, chemiky, strojníky, potápěče nebo i střelmistry.

Jaké jsou nároky na fyzičku mluvčích?
(smích) Fyzické testy máme i my, ale ne tak přísné. Tím, že jsem příslušník zařazený do denního režimu, tak nemáme testy tak náročné, ale i tak je musím každý rok splnit.

Dokázala byste vzít do ruky nůžky a vystřihnout někoho z auta?
Myslíte hydraulické nůžky? V ruce jsem je měla… Jedná se ale o nástroj, který váží dvacet kilo. Z mého pohledu je lepší, když je v ruce drží zkušený hasič, který ví, co s nimi má dělat.

V každé firmě musí zaměstnanci projít školením BOZP. Děláte je taky a s jakým výsledkem?
Děláme je taky. Je to stejné jako jinde.

Dokázala byste vzít do ruky hadici a uhasit požár?
Měla jsem tu příležitost na základním kurzu. Nějakou minimální praxi tedy mám. U reálného zásahu bych se do toho ale klukům nemotala. Jsou potřeba zkušenosti a znalosti.

Otázka na závěr. Jako šiřitelka protipožární osvěty máte doma určitě všechno podle předpisů, že?
(smích) Je pravda, že po nástupu k hasičskému sboru, jsem musela značně zrevidovat svůj přístup ke spoustě spotřebičů v domácnosti. Měli jsme například funkční požární hlásič, ale bez baterií… Hasicí přístroj doma máme. Oproti tomu, co bylo předtím, jsme nyní doma na dobré úrovni.