Náročná instalace uměleckého díla trvala dvě hodiny.

„Nejdůležitější bylo dojet s křížem v pořádku na místo. Domluvili jsme nákladní auto s rukou, které nám posloužilo k jeho zvednutí z vozíku a umístění na trn,“ líčí Jiří Jurda ml.

Kříž pak muži nasunuli s pomocí jeřábu.

„Byli jsme trochu nervózní, jestli sedne, ale naštěstí se to podařilo na první dobrou,“ dodává.

Pod úrovní terénu jistí kříž betonová kostka, která má zabránit tomu, aby se, například vlivem větru, nevyvracel.

Váží 300 kilo

„Dílo má i s trnovou korunou tři sta kilogramů, a proto jsme na manipulaci s ním potřebovali jeřáb. Tělo je z plechu a pod ním je ocelový profil, takže je to staticky velmi únosná pevná konstrukce,“ popisuje.

Autor se seznámil s detaily hromadné popravy karpatských Němců, ke které došlo v noci z 18. na 19. června 1945, prostřednictvím historika Františka Hýbla.

S otvory po kulkách

„Díky detailnímu popisu hrůz, které se zde odehrály, jsem jako první návrh nakreslil kříž s otvory po kulkách. Kříž by sám o sobě nepostačoval, protože tato bestiální vražda se vymyká všem běžným důvodům, proč lidé umírají,“ vysvětluje záměr Jiří Jurda ml.

Z 267 zavražděných tvořily převážnou část matky a děti - žen zemřelo na Švédských šancích 120, dětí 75 a mužů 72.

„Chtěl jsem, aby bylo i z tohoto kříže poznat, jak lidé umírali a trpěli. Mým záměrem bylo, aby byl kombinací hřbitovní piety, kterou jsem se snažil vyjádřit i volbou barevných odstínů. Kříž je klasicky černý a trnová koruna stříbrné barvy. Díry po výstřelech ho posunují zase trochu dále. Tohle je nejjednodušší zpracování sdělení a vzhledem k hrůzám, které se na Švédských šancích staly, mi připadá i přirozené,“ podotýká.

Místo, na kterém se kříž nachází, je poblíž masového hrobu a „popraviště“, kde se vraždilo. „To místo jsem nevybíral já, ale vrazi před třiasedmdesáti lety,“ uzavírá Jiří Jurda ml.