Přerovský Mini pivovar Parník přitom pod taktovkou Lucie Zlámalové a Tomáše Kubelky v necovidové éře fungoval skvěle. V podniku bylo pořád plno a konaly se zde i nejrůznější akce - koncerty, cestovatelské besedy a zajímavé přednášky. Měl spoustu pravidelných návštěvníků.

„Roční nemožnost jakkoliv fungovat nás odradila. Přestalo nás to bavit, protože nevidíme světlo na konci tunelu. I když nám majitelé vyšli vstříc snížením nájmu, ceny energií nám nikdo nesníží a výdej obědů do krabiček nás nespasí. Nechci nic od státu, ale chci, abych v rámci svých možností mohla něco dělat. I kdybych dostala od státu miliony, přestalo mě to jako člověka bavit,“ vysvětluje provozovatelka restaurace Lucie Zlámalová.

Vadí jí i nespravedlivý přístup státu.

„Některé segmenty jsou na pokraji bídy a jiní vydělávají těžké peníze na úkor nás. Státní zaměstnanci dostanou přidáno, ale my nemáme z čeho uživit naše rodiny. Přitom restaurace, obchody i služby - my všichni jsme schopni zajistit bezpečnost zákazníků dodržováním všech opatření. Přesto jsme biti,“ dodává Lucie Zlámalová, která už podle svých slov nechce ani podnikat v oboru.

Společnost, která Mini pivovar Parník vlastní, bude hledat nového nájemce.

„Víme, že je tato doba těžká pro všechny a v tuto chvíli hledáme nového provozovatele,“ potvrzuje Pavel Böhm, spolumajitel společnosti, která je majitelem podniku.

Strach o podniky na vesnících

Situaci nevidí v budoucnu příliš růžově ani ředitel přerovského pivovaru Zubr Tomáš Pluháček. Mnozí hospodští v podnicích, které jsou z nařízení vlády uzavřené, dnes doslova bojují o přežití.

„Zatím nevíme, kolik hospodských se rozhodlo činnost neobnovit, ale náš odhad je, že to bude deset až patnáct procent provozovatelů. Čím déle tento stav potrvá, tím rychleji lidé ztratí chuť a hospody to neustojí. Bojíme se zejména o ty v menších městech a na vesnicích, které zápasily o přežití už dříve a covid byl pro ně ta poslední rána,“ shrnuje.

Přerovský pivovar Zubr zatím kvůli poklesu tržeb nemusel propouštět. Propad je ale znát.

„Šedesát procent naší výroby šlo vždycky do sudů a hospod. Snažíme se ztrátu alespoň částečně kompenzovat prodejem lahví a plechovek. Naše pivo exportujeme do dvaadvaceti zemí světa - kromě Slovenska třeba do Polska, Itálie, Švédska nebo Ruska,“ vyjmenovává Tomáš Pluháček.

Nejdříve PES, teď kočkopes

Provozovatelé přerovských restaurací se snaží situaci ustát.

„Prodáváme alespoň obědy přes okénko, ale leden i únor jsou oproti prosinci slabší. Už bychom potřebovali normální provoz, protože žádné náhražky od státu nic nevyřeší - platíme plný nájem i energie,“ popisuje Pavla Tadićová, provozovatelka přerovské restaurace U Bukáčků.

Někteří majitelé se kvůli uzavření hostinců snaží nabídnout jiné služby.

„V reakci na uzavření provozoven jsme otevřeli prodejní stánek na Jižní, kde si mohou lidé koupit regionální produkty od místních zemědělců - uzeniny, vajíčka nebo pečivo. Naprosto ale chápu, že provozovatelé, kteří nepodnikají ve vlastním, končí. Nejhorší je ta nejistota - nejdříve řeknou ano, pak zase ne. Nejdříve je to PES, a teď je to kočkopes,“ krčí rameny Marek Dostál, který má v Přerově několik hospod.

"Očekávám vlnu zániků"

Přerovští radní zatím nemají signály, že by ve městě „balilo krám“ více provozovatelů.

„Ukončovali jsme pouze nájemní smlouvu s cestovní kanceláří v Kratochvílově ulici, ale v tuto chvíli další výpovědi na stole nemáme. Máme ale přehled pouze o provozovnách, které jsou v budovách v majetku města,“ řekl přerovský radní Michal Zácha (ODS), který má na starosti majetek.

Podle starosty Lipníku Miloslava Přikryla se dá očekávat, že krize na provozovatele dolehne. „Jak, to se ukáže, až skončí. Očekávám ale vlnu zániků - zejména ve službách. Ti nejmenší totiž po státu nic nechtějí,“ uzavírá.