Ten během hodinového pořadu vystřídal několik pestrobarevných kostýmů, které znázorňovaly různé druhy kytek.

Michal tak děti naučil, že mají doma nebo na zahradě pěstovat květiny a pomáhat rodičům při zalévání. Na pódiu se vystřídalo i několik dobrovolníků, kteří za svou odvahu dostali od Michala kytice z lepící pásky, které přímo před zraky diváků během několika vteřin vyráběl.

Na konci představení vyzval bavič z Kouzelné školky všechny děti dopředu k tanci. Na závěr nemohlo chybět fotografování a autogramiáda.

„Nakonec se mi to líbilo, dostala jsem od Michala kytku a podepsal se mi na kartičku. Už se těším, až o tom budu vyprávět kamarádkám ve školce,“ řekla čtyřletá Terezka.

ROZHOVOR S MICHALEM NESVADBOU

Jak dlouho už pořádáte podobná vystoupení pro děti?

Je to se mnou trošičku složitější, protože hraní pro děti jsem měl od svého narození vedle sebe. Můj tatínek mě brával na jeho představení jako herce už ve čtrnácti letech a teď je mi jednapadesát, ale profesionálně hraju už tak třicet let.

Co se za tu dobu změnilo, jsou děti jiné?

Myslím si, že se děti nemění, i když se tvrdí opak, pro mě ty děti jsou pořád stejné.

Jste známý také z televizního pořadu Kouzelná školka…

Ano, tam jsem už jedenáct let a zajímavostí je, že jsem autorem všech těch svých vystoupení a snažím se neopakovat, takže teď ze sebe ždímu poslední nápady. Uvidíme, jak dlouho ještě vydržím.

Je to hodně složité vymýšlet stále něco nového?

Jo, když se nechcete opakovat tak se to zdá absolutně nemožné a vždycky jsem vděčný, když udělám nějakou lumpárnu, hlavně díky tomu, že používám samolepící pásku. Ale je to celkem namáhavé.

Co prozradíte o představení v Hranicích? Na co se mohou děti těšit?

Dnešní představení Michal je kvítko je o kytkách a děti budou hodně součástí tohoto pořadu. Vesměs poznají, že Michal neumí zalévat kytky, a musí mu poradit, jak se to dělá, v tom je ten fígl. V každém případě uvidí všechno, co ode mě znají, různé světové vynálezy a několik z nich se dostane na pódium a budou se mnou i účinkovat.

Co je pro vás největší odměnou za vaši práci?

V televizi je to takový tupý, stojí před vámi pět kameramanů a režisér a jen navigují jdi tam, sedni si támhle, směj se víc, uber, přidej, takže tam žádná odezva není.

Kdežto tady je to něco jiného, úsměv těch dětí je velkou odměnou. To, co mi po představení někteří řeknou, je opravdu krásné.

Jeden chlapeček chtěl vyjádřit ke mně nějaký svůj cit, jakože toho Michala má rád a řekl svému tatínkovi: „Tatínku, Michal nesmí umřít.“ To bylo dobrý.