Významné ocenění získají ve středu 23. října ve slavnostní síni přerovského zámku dvě ženy a čtyři muži – Eva Koplíková, Marcela Vysloužilová – Urbášková, Jaroslav Cedidla, Vladimír Strakoš, František Andrle a Jan Hlavačka.

Medaile se uděluje už od roku 1964 lidem, kteří přispěli ke zviditelnění města, nebo se zasloužili o rozvoj demokracie.

„V minulosti ji získalo na čtyři sta padesát významných osobností, mezi nimi i Pavel Novák a Jaroslav Wykrent, ale také oba bývalí prezidenti Václav Havel a Václav Klaus," přiblížil mluvčí přerovského magistrátu Bohuslav Přidal.

Kdo je mezi oceněnými?

Eva Koplíková

Mnozí Přerované si energickou dámu Evu Koplíkovou, která s nimi absolvovala první tempa ještě ve stařičké plovárně zvané Černá, určitě vybaví. Už tehdy byla zdatnou plavkyní, kterou na hrudi hřál nejeden cenný kov.

„Závodní plavání bylo mou zálibou už od dvanácti let, kdy jsem se v tehdejším Československu umísťovala na medailových místech," vzpomněla Eva Koplíková.

Jestliže však zmiňujeme dvanáctiletou Evu, je třeba zdůraznit, že se psal rok 1939 a zemí zmítala prvním rokem druhá světová válka. Tedy – čas a místo pro rozvíjení sportovního talentu takřka neidylické.

Přesto se jí dařilo nejen ve vodě, ale i mimo ni. Jako dcera známého přerovského tanečního mistra také skvěle ovládala parket, takže kdo ji nepoznal jako učitelku plavání, toho zcela jistě učila první taneční kroky.

Nadaná sportovkyně a taneční mistrová se v pozdějším věku k plavání opět vrátila – a více než úspěšně.

Po roce příprav se stala v roce 2012 v italském Riccione mistryní světa a na prsařských tratích ve své věkové kategorii získala dvě bronzové medaile. V dubnu roku 2013 se stala šestaosmdesátiletá Eva Koplíková v Žilině mistryní Slovenska a dvojnásobnou mistryní České republiky v kategorii masters.

Marcela Vysloužilová – Urbášková

Druhou oceněnou ženou je Marcela Vysloužilová -Urbášková, která získá medaili za propagaci města v oblasti hudební kultury.

Sama říká, že jí zpěv byl dán už do kolébky – narodila se totiž ve velkolosinské rodině, kde se pořád zpívalo. Už jako malá holka se účastnila pěveckých soutěží a v době středoškolských studií se dokonce odvážila zúčastnit konkurzu v Praze, když Jiří Suchý hledal mladé talenty pro své divadlo. Odchod do „matičky" Prahy jí ale rodiče jednoduše zakázali.

„Krátce na to jsem vyhrála další konkurz – tentokrát v Ostravě, kde rozhlasový orchestr hledal nové zpěváky pro své pořady," vzpomíná čtyřiašedesátiletá Marcela Vysloužilová – Urbášková.

Pak už ji její fanoušci mohli vídat v hudebních pořadech společně s Hanou Zagorovou, Marií Rottrovou, Věrou Špinarovou či Pavlem Novákem. Pamětníci si určitě vzpomenou na její působení ve skupinách Alfa, Dixielend XI.A, Noble Mann, Triumf či Vox.

Jaroslav Cedidla

Přerovan Jaroslav Cedidla je známý nejen muzikantské veřejnosti. Hudebně nadaný muž, který uměl skvěle vládnout i psaným slovem, začal psát první texty pro studentské kapely ještě jako gymnazista.

„Pracoval jsem také jako odpovědný redaktor časopisu skupiny Synkopa Help, jenž byl svého času oblíbeným periodikem," připomněl Jaroslav Cedidla dobu, kdy kapela „bourala" sály po celé republice.

Stal se dvorním textařem řady interpretů i skupin, v roce 1975 dokonce založil i divadlo malých forem „Studio mladých", pořádal Večery poezie, moderoval – a hlavně psal.

A jaké je jeho hudební krédo? „Muzika je jen dvojí – dobrá a špatná, bez ohledu na žánr. Poslední dobou ale říkám, stejně jako říkával Rudolf Neuls, že špatná muzika neexistuje – to totiž vlastně není muzika…"

Vladimír Strakoš

Vladimír Strakoš získá prestižní ocenění za rozvoj vysokoškolského vzdělání v Přerově. Na univerzitní půdě se pohybuje celá desetiletá jako doma.

„Titul inženýr jsem získal v roce 1959 na Vysoké škola báňské v Ostravě. Této škole, v současnosti Technické univerzitě Ostrava, jsem zůstal věrný po dlouhá léta – a to jako vysokoškolský pedagog a jako akademický pracovník, který průběžně získává jak vyšší akademické, tak pedagogické hodnosti," řekl Vladimír Strakoš.

Na hornicko-geologické fakultě postupně získal vědeckou hodnost kandidáta věd, v roce 1980 habilitoval v oboru Automatizace v hornictví – v témže oboru byl také jmenován profesorem, je doktorem věd v oboru Dobývání ložisek, zaměření automatizace.

V roce 2002 začal spolupracovat se zakladateli Vysoké školy logistiky v Přerově. A byl to právě profesor Vladimír Strakoš, který přišel s myšlenkou vyučovat na nově vznikající škole logistiku v bakalářském studijním programu.

Jako první rektor přerovské vysoké školy se nebál povýšit vzdělávání v oboru logistika i do magisterského-inženýrského studia, a který dokázal ve spolupráci s Dopravní fakultou ČVUT získat pro absolventy přerovské vysoké školy možnost pokračovat v doktorském studiu.

Jan Hlavačka

Medaili za propagaci města v oblasti podnikání získá Jan Hlavačka, kterého mají Přerované spojeného především s jeho působením v Meoptě.

„Pracoval jsem tam od roku 1963 až do roku 1998 – a dodnes stále aktivně spolupracuji s managementem společnosti," konstatuje dvaasedmdesátiletý Jan Hlavačka.

Působil v oblasti vývojové konstrukce a technologie, v letech 1975 až 1985 byl vyhodnocen jako nejlepší zlepšovatel Meopty Přerov. Dodnes je uznáván za to, že se na začátku devadesátých let významně zasloužil o přežití Meopty – podílel se i na výběru strategického partnera Paula Rausnitze, jehož investice zastavily úpadek továrny.

František Andrle

Za propagaci města v oblasti sportu si odnese cenu i František Andrle.

Sám o sobě říká: „V mládí jsem se stal členem přerovského Sokola. Tam vzniklo silné pouto k pohybu a mnoha sportovním odvětvím – ať už se jednalo o atletiku, kanoistiku či házenou. Nejvíce mně však učarovaly různé meruny, hlavně ta basketbalová."

Začínal jako dorostenec, později hájil barvy Spartaku Přerovských strojíren. Navíc basketbal i aktivně trénoval.

Jeho dva synové ho však svedli i na jinou sportovní cestu – zamilovali se totiž do sjezdového lyžování, takže táta František se vrhl na bafuňářství v lyžařském oddíle.

Podílel se na vybudování a modernizaci lyžařského střediska „Hajcabák" na Horní Bečvě, dlouhé roky řídil a organizoval veřejnou lyžařskou školu.

Dnes jednaosmdesátiletý František Andrle si pochvaluje, že je díky celoživotnímu sportování stále v dobré fyzické i psychické pohodě.