Kulisami tohoto ojedinělého projektu se stala výstava Stoletá republika - Příběh jednoho města v přerovském muzeu, která musela být kvůli obrovskému zájmu návštěvníků prodloužena až do konce roku. Nečekaný úspěch mají i edukační programy pro školy.

„Hlásí se nám nejen z Přerova, ale i jiných měst - Olomouce, Kroměříže nebo třeba Napajedel. Jen minulý měsíc program zhlédlo na 250 dětí a v listopadu už jich přišlo na 220. Ohlasy žáků jsou úžasné a i některé učitelky se nám svěřily, že jim při vzpomínce na tu dobu jde mráz po zádech,“ líčí muzejní pedagožka Jana Trtíková.

Kromě prohlídky výstavy čeká žáky i exkurze do období totality. Učí se vázat pionýrský šátek a muzejní pedagožka jim přednese slib Jisker, který se tehdy děti učily nazpaměť.

Mohou si zahrát na nástěnkáře, obléknout pláštěnku na branný pochod či nasadit plynovou masku. To vše musely děti za totality umět - a samozřejmostí byla i masová účast v Prvomájovém průvodu. Pro větší názornost jsou k dispozici i mávátka.

„Snažím se žáky do té doby vtáhnout běžnými situacemi, které zažívali jejich vrstevníci. Kromě účasti v Prvomájovém průvodu si vystojí frontu na elektrospotřebiče, které nebyly běžně dostupné. Mohou si také podat žádost o vízum, aby mohli vycestovat do zahraničí,“ přibližuje.

Jako na jiné planetě

Děti mají podle ní při výpravě do minulosti pocit, že se ocitly na jiné planetě.

„Edukační program dokreslují í dobové nahrávky - ať už jsou to budovatelské písně, nebo památný projev Klementa Gottwalda, který se právě vrátil z Hradu. Poslechnou si i záznam z procesu s Miladou Horákovou a vysvětlíme jim, kolika lidí se perzekuce v padesátých letech dotkly, a jakým způsobem,“ dodává Jana Trtíková.

V další místnosti je čeká připomínka Pražského jara a vpádu vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. „Na závěr programu se ocitáme v listopadu 1989 během sametové republice. Nechybí tedy ani píseň Modlitba pro Martu,“ doplňuje.

Studentů a žáků se asi nejvíce dotýkají příběhy obyčejných lidí.

„Ptají se mě na spoustu věcí - jak fungovalo plánované hospodářství, co rozhodovalo o přijetí na vysokou školu. Nechápou, že za neúčast v Prvomájovém průvodu mohl být někdo vyhozen ze školy nebo z práce,“ říká.

Zejména mladší děti nedokážou pochopit dvojí tvář tehdejšího režimu, kdy si lidé něco jiného mysleli, a něco jiného říkali. „Dnešní generace je úplně jiná, děti jsou bezprostřední, se vším se svěří a nemají strach se ozvat,“ uzavírá.