Pianistka, varhanice, skladatelka a umělecká vedoucí komorních a velkých kapel Carla Bley se narodila v roce 1936. Už ve čtrnácti letech odešla z domova, a když o rok později usoudila, že hudba je důležitější než matematika a dějepis, nechala školy a našla si místo v hudebním obchodě.

Ve druhé polovině padesátých let odjela do New Yorku, kde ji poznal pianista Paul Bley. Jeho zásluhou se začala věnovat hudbě a provdala se za něj. „Carlu Bley v šedesátých letech okouzlila hudební avantgarda, jejímiž představiteli byli kromě jejího prvního manžela například Jimmy Giuffre, Archie Shepp nebo George Russell, u něhož jazzmanka krátce studovala,“ uvedl dramaturg festivalu Aleš Benda.

Podílela se i na vzniku Cechu jazzových skladatelů, kde se seznámila se svým druhým manželem, trumpetistou Michaelem Mantlerem. S ním vedla kapelu Jazz Composers' Orchestra a založila s ním i hudební vydavatelství. Absolvovala evropská turné s kapelou, ale koncertovala i ve Spojených státech či Japonsku.

V devadesátých letech se po rozchodu s Michaelem Mantlerem lidsky i hudebně sblížila s basistou Stevem Swallowem. Ve svazku se skvělým muzikantem a skladatelem proud její neutuchající kompoziční invence ještě zmohutněl, o čemž svědčí zejména big bandové nahrávky.

„Asi bychom měli vytáhnout samopaly a postřílet publikum"

Ve druhé polovině devadesátých let provedla Carla Bley několikrát živě své stěžejní dílo Escalator Over The Hill, a spolu s basistou Charliem Hadenem se třikrát vrátila k projektu Liberation Music Orchestra. Naposledy to bylo v roce 2005 na albu Not In Our Name, na němž se oba protagonisté pokusili hudbou sdělit světu, že „devastace, kterou páchá Bushova administrativa, se neděje jejich jménem, ani jménem jejich země“.

Podle Bendy na výtky kritiků, že ve srovnání s předchozími nahrávkami Liberation Music Orchestra je hudba příliš krotká, Carla Bley odpověděla: „Že to není dost temperamentní? Asi bychom měli vytáhnout samopaly a postřílet publikum. To by tu desku oživilo. Možná, že bychom měli vzít zbraně a vyrazit na recenzenty. Pak bychom teprve byli ti praví revolucionáři.“

Carla Bley vydatně čerpá z muzikálního a múzického talentu stálých partnerů, mezi nimiž jsou také oba další sólisté jejího tria: hráč s nejzpěvnější basovou kantilénou Steve Swallow a britský saxofonista Andy Sheppard.

Bárta probudí vaši fantazii

Českou jazzovou scénu bude na koncertě v Městském domě reprezentovat skvělé Robert Balzar Trio se zpěvákem Danem Bártou. Několikanásobný držitel Zlatých andělů, z nichž některé utopil ve Vltavě, pronikl do povědomí posluchačů zpočátku jako rocker v kapelách Tom Sawyer, Alice nebo J. A. R.

Dan Bárta přilákal do letního kina 450 diváků.

Dan Bárta

Postupně se začal zajímat o další žánry a styly jako např. funk či jazz. V polovině poslední dekády minulého století s velkým úspěchem alternoval v rolích Ježíše Krista a Jidáše v první české inscenaci pašijového muzikálu Jesus Christ Superstar. V roce 2000 natočil s kapelou Illustratosphere stejnojmenné album, na kterém se představil nejen jako zpěvák, ale také jako textař.

Se stejnou muzikantskou sestavou dodržel podobnou jazzovou orientaci i na dalších albech Entropicture a 2CD Retropicture. „Zpěvák se vyhýbá manifestaci předstíraných emocí a místo laciných triků útočí na nitro posluchačů tím, že chytrým jen napovídá. Pocity tlumenými pod pokličkou tak rafinovaně probouzí a rozvíjí jejich fantazii. Na tom se dodnes nic nezměnilo,“ uzavřel dramaturg Aleš Benda.