Obřad si po padesáti letech připomněli na přerovské matrice spolu s početnými příbuznými. Během svého života vychovali dvě dcery, které jim daly celkem pět vnuků.

„S manželem jsme se seznámili v práci. Oba jsme pracovali v Přerovských strojírnách. Kromě toho, že jsme se tak trochu od vidění znali z práce, tak jsme se občas vídali o víkendech na tanečkách. Padli jsme si do oka a začali jsme spolu randit. Skoro po dvou letech byla svatba,“ vzpomíná sympatická důchodkyně Miroslava Oškrkaná.

Jejich svatebním dnem byl 8. únor 1958. A ten si také letos připomněli. „Nejdřív se nám do oslavy tohoto výročí moc nechtělo, ale bylo to moc hezké a dnes toho rozhodně nelitujeme,“ říká Miroslava Oškrkaná.

Manželé vychovali dvě dcery – Miroslavu a Dagmar. „Celý život jsme se snažili věnovat právě dcerám. S nimi jsme prožívali všechny radosti i bolístky,“ říká Antonín Oškrkaný, který se narodil v Popovicích nedaleko Přerova.

I při výchově dcer však oba manželé měli čas na své koníčky. „Já jsem hrával fotbal, ale také závodně nohejbal. Nyní sleduji a fandím sportovcům jen v televizi,“ podotkl Antonín Oškrkaný.

Jeho paní se zase celý život věnovala sociální oblasti. „Byla jsem členkou Komise pro práci s dětmi a Komise žen v Přerovských strojírnách. Dodnes pracuji v Komisi pro občanské záležitosti města Přerova,“ vzpomněla.

Oba manželé se shodují, že uchovat si dlouholeté manželství vyžaduje velkou dávku vzájemné tolerance a trpělivosti.

„Zní to možná jako fráze, ale je tomu skutečně tak. To víte, v každé domácnosti se objeví nějaký ten mráček, ale to neznamená, že je nutné se pro každou malichernost hned rozvádět,“ říká přerovská rodačka Miroslava Oškrkaná.

Dnes se manželé společně radují z dobrého vztahu, které mají s oběma dcerami, ale také z pěti vnuků.

„Měli jsme dvě dcery a teď máme pět chlapců – vnuků. Máme velkou radost ze společně strávených chvil a z každého úspěchu našich dětí,“ řekla závěrem Miroslava Oškrkaná.