Měnila profesi ze zdravotnické na pedagogickou, zastihl ji odchod blízké osoby a do toho pomáhala na faře. Vždy mě ale udivovala svou duševní rovnováhou a až nakažlivě veselou povahou. Příležitost k rozhovoru přišla až teď. Manželé Zikmundovi totiž letos stráví své poslední Vánoce v Přerově. Pětičlenná rodina se v létě po jedenácti letech stěhuje do Prahy, kde zakotví ve Farním sboru Českobratrské církve evangelické v místní části Střešovice. Její manžel, dlouholetý farář přerovské evangelické církve Marek Zikmund, proto u rozhovoru nemohl chybět.

Marek a Marta Zikmundovi.Marek a Marta Zikmundovi.Zdroj: Deník/Dagmar RozkošnáPřed námi jsou nejkrásnější svátky v roce. Liší se v něčem duchovní vnímání Vánoc u evangelické a katolické církve?
Marek Z: Vánoce z pohledu evangelíků se nijak výrazně neliší od toho, jak je slaví obecně křesťané. Pokud se ptáte na naši rodinnou oslavu Štědrého dne, pak jsme tomu dni, asi stejně jako každá rodina, vtiskli trochu vlastní podobu a tradici.

Pro mě jsou ale Vánoce úžasné v tom, že je zde patrný pohyb Pána Boha směrem k nám lidem, což je opačný směr, než kterým se my lidé obvykle vydáváme. My se spíše obracíme zády k Bohu. Je pro mě neobvyklá představa, že někdo může prožít Vánoce bez napojení na ten biblický příběh, který tomu dává smysl. Asi to jde, ale pak jsou lidé strašně ochuzeni, když zůstávají stranou toho podstatného. Protože Bůh a člověk patří k sobě.

Je to přirozené a hezké, když se takový vztah daří. Člověku to ale moc nejde obracet se k Pánu Bohu, proto se Pán Bůh obrací k lidem. To mně přijde na Vánocích úžasné a krásné. Toto období mi přináší mimořádnou inspiraci, kterou pak uplatňuji při kázání na bohoslužbách. Snažím se, aby v tom zazněla nějaká výzva. Něco, co rezonuje v této době, co je aktuální, například andělská výzva „Nebojte se.“

Marta Z.: Když chci dětem jednoduše přiblížit Vánoce, tak říkám, že slavíme narozeniny Ježíše Krista. Když má člověk narozeniny, tak uspořádáme velkou oslavu, radujeme se, a právě Vánoce jsou taková oslava. Ovšem u evangelíků není až tak běžné říkat, že nám dárky nosí Ježíšek. Tohle spojení slyšíme v období Vánoc všude kolem sebe, ale my ho nepoužíváme. Ani doma jsme v tom nebyli vychováváni. A když se našich dětí po Vánocích někdo zeptal, co dostaly od Ježíška, tak tomu nerozuměly. Musela jsem jim vysvětlit, že se dotyčný ptá, co dostaly pod stromeček. Vždycky jsme věděli, že si dárky dáváme navzájem. Někdo možná řekne, ale to potom není takové tajemné. Já jsem však nikdy neměla pocit, že bychom měli méně kouzelné Vánoce. Možná s tím jménem Božím zacházíme více opatrně a nežonglujeme s ním tolik.

Marek Z.: Mně to také nejde přes pusu. Stejně, jako když slyším ve vánoční koledě to známé Ježíšku, panáčku… Chápu, že jde o lidovou tvořivost, ale nejsme na to zvyklí. Někdy přemýšlím, zda se tím Ježíšovo jméno neznevažuje. Vánoce nejsou o žádné pohádce. Naopak Ježíš byl narozen ve chlévě a byl zasazen do pořádně tvrdého života. To je úplně něco jiného než to, co vidíme dnes kolem sebe. Ta atmosféra přepychu, kterou si chceme navodit. Je to hezké, respektujeme to, že tak někteří lidé vnímají Vánoce, ale spíš je slavíme jako popostrčení k tomu být si navzájem blíž. Bůh se stal člověkem, tak se, člověče, také staň lidským.

Vzpomínkový Vánoční koncert na počest Pavla Nováka v Přerově. 24.12. 2022
Štědrodenní koncert v Přerově v režii Nováků oslaví 24. narozeniny

Už to zde padlo. Kolem Vánoc je vždycky blázinec. Obchody se plní lidmi, všichni pobíhají sem a tam. Užíváte si tento čas alespoň vy duchovní v klidu a pokoji?
Marek Z.: Vánoce jsou pro nás náročné období. V tomto období jsme hodně vytíženi. Než usedneme ke štědrovečernímu stolu, máme za sebou řadu příprav, bohoslužeb a různých setkání. Takže po této stránce ten klid a pokoj nemáme. Za dobu, kdy toto povolání vykonávám, jsem si na to do jisté míry zvykl. Nedávno mi ale hlavou probleskla myšlenka: Jak by to asi vypadalo, kdybych si vzal dovolenou a prožil Vánoce bez toho farářského předvánočního šrumce? Pravděpodobně by mně to chybělo…

Jakým činnostem se na faře věnujete v období Vánoc?
Marta Z.: Za sebe řeknu, že jsme v období adventu s dětmi nacvičovali vánoční divadlo. Bylo s tím hodně práce, ale byla to radost. Děti byly skvělé a odvážné. Chodily poctivě na zkoušky a nacvičovaly v kostele, kde nebylo zrovna nejtepleji. Dalším takovým projektem, který děláme už tradičně každý rok, je Dobrotrh. Smyslem je, aby, kdo může, donesl nějaký domácí výrobek nebo produkt, který nabídneme k prodeji. Výtěžek z prodeje pak putuje na charitativní účely. Letos je tato částka určena pro hospic Citadela ve Valašském Meziříčí. Dobrotrh Štědrým dnem nekončí. Potrvá až do 31. prosince.

Marek Z.: Kromě příprav na bohoslužby využívám období adventu i k tomu, že se snažím chodit na návštěvy, které jindy nestíhám. Setkávám se se staršími či nemohoucími lidmi, kteří se nemohou z různých důvodů dostat do kostela. U těchto lidí, kteří žijí sami, jsou Vánoce možná náročnější období než jindy. Doléhá na ně atmosféra vyšňořeného města, což je sice pěkné, ale tito lidé pak strádají samotou či jinak ještě mnohem více.

O Vánocích ožívají kostely také koncerty. Byly u vás nějaké?
Marek Z.: Ano, v období adventu jsme tu měli dva koncerty. Nejprve vystupovala kapela Arrhythmia a potom pěvecký sbor Entuziasté. Muzikantům se u nás líbí. Pochvalují si, že má kostel optimální kapacitu a dobrou akustiku. Koncerty u nás neprobíhají jen v období adventu, ale během celého roku. Každou středu tu má zkoušky přerovské hudební těleso Add Gospel. Lidé mají koncerty v místním kostele rádi a o posluchače tu nebývá nouze.

Ilustrační foto
Na obnovu domů v historickém centru město Přerov přispěje majitelům dotací

Jaký je váš vztah k hudbě?
Marek Z.: Já mám k hudbě vřelý vztah, ale řekl bych, že spíše amatérský. Občas vezmu do ruky kytaru. Daleko blíže má k hudbě moje žena a také naše děti. Dvě dcery hrají na klavír a jedna na klarinet.

Marta Z.: Řekla bych, že na bohoslužbách se u evangelíků hodně zpívá. Na varhany se střídáme tři. Jezdí k nám i náš celocírkevní kantor, který bydlí v Bystřici pod Hostýnem, a to je opravdu nevšední hudební zážitek. Dokáže směle rozezpívat celý kostel. Máme dva nebo tři druhy zpěvníků, z nichž zpíváme. Musím říci, že obsah písní je opravdu hodnotný. Když se člověk soustředí na texty písní, je překvapen, kolik je v nich moudra. Děti, které docházejí do sboru, jsou také muzikální, takže je někdy zapojujeme do bohoslužeb.

Vánoce jsou také obdobím, kdy si člověk více než jindy uvědomuje, jak moc je důležitá rodina. Na vás dvou je na první pohled vidět, že máte hezký vztah. Pomáhá Marek nějakým způsobem s přípravami na Vánoce?
Marta Z.: My jako rodina na vánoční Dobrotrh dodáváme k prodeji povidla z mišpulí, což není pro oblast Hané tolik typické ovoce. Celá příprava je docela náročná. Mišpule se musí lisovat, a to je samo o sobě dost těžká práce a není to za chvilku. A právě tato činnost je na Markovi. Já vždycky říkám, že je to náš každoroční předvánoční rituál. Co se týká vánočního cukroví, peču ho ve velkém množství, i na rozdávání. Přibližně sedm až deset druhů. Základem jsou pracky, linecké, rohlíčky a zbytek různě obměňuji. Marek občas přijde, a pomáhá vyklepávat pracky. Když jsou ale v rodině tři dcery, tak to má něco do sebe a s některými pracemi pomohou i ony.

Marek Z: Já bych k tomu možná ještě dodal, že mojí doménou je zpracování kapra. Jsem velkým milovníkem ryb a právě pořízení a zpracování kapra zajišťuji o Vánocích já.

Madlenky bez ořechů
Skromné madlenky i rohlíčky: Jak je udělat, pokud nemáte mandle ani ořechy

Prožijete v Přerově jedenáctý Štědrý den a vypadá to, že poslední. Jaké máte pocity?
Marek Z.: Tím, že jsem byl před pár týdny na novém místě v Praze zvolen, tak je to definitivní. Už víme, že v létě budeme balit kufry. Přiznám se, že jak jsme teď hodně pracovně vytíženi, tak to od této skutečnosti odvádí pozornost.

Marta Z.: Já jsem to doteď moc neřešila. Nějak to odkládám a řešit to budu až po Novém roce. Opravdu, teď jsme hodně zaměstnáni pracovními, soukromými a sborovými záležitostmi. Pro nás je ale důležité, že dcery se změnou souhlasí. Pokud by nechtěly, tak bychom zvažovali, zda do toho vůbec půjdeme. Nejvíce to řeší ta nejmladší třináctiletá, ale myslím si, že vůbec netuší, jaké životní dobrodružství ji čeká.

Když se ohlédnete zpátky, jakých bylo těch jedenáct let strávených v Přerově?
Marek Z: Začátek nebyl vůbec jednoduchý. Trvalo rok, možná rok a půl, než jsem si zvykl. V té době jsem se považoval za docela zkušeného faráře a těšil se na nové prostředí, podněty a inspirace, ale trvalo překvapivě docela dlouho, než jsme se tady sžili. Zpočátku jsem měl pocit, že my jako rodina jsme naladěni na jinou frekvenci než ostatní. Bylo potřeba překonat určité období, zjistit, jak místní lidé přemýšlejí, a pak si to sedlo. Dnes už mohu říct, že se nám v Přerově bydlelo a žilo dobře. Okolí fary a kostela sice nepřekypuje nějakými krásami, ale objevili jsme tu i pěkná místa. Myslím si, že jsme vytvořili dobrou sborovou rodinu a loučit se budeme v dobrém, i když ne lehce.

Marta Z.: Prožili jsme tu krásných jedenáct let. Vnímám to stejně jako Marek. Začátky byly složité. Já mám lidi ráda. Nezáleží mi ani na tom, jak vypadá město. Jde mi hlavně o lidi a vztahy. Dnes vnímám, že jsme ve sboru jako rodina. Můžu říct, že si důvěřujeme, pomáháme, sdílíme svoje radosti i trable. To je pro mě velmi důležité. Neznamená to však, že si ve všem notujeme a musíme mít zaručeně na všechno stejný názor. Je úžasné, že jsme každý jiný, máme jiné pohledy na život a jiné životní styly, ale ve sboru nás spojuje víra a to, že Bůh je nad námi a s námi. Doufám, že to samé najdu i v Praze.

Arcada Hranice disponuje jedinečným vybavením a terapeuty vyškolenými v nejmodernějších světových neurorehabilitačních metodách.
VIDEO: Těžce nemocným dětem pomáhá v Hranicích špičkové centrum Arcada

Jaká je vůbec personální situace v Českobratrské církvi evangelické? Má dostatek farářů?
Marek Z.: Farářů je nedostatek, je nás zhruba 220 farářů a farářek a farností přibližně 250. Řada farností nemá svého faráře a musí tam někdo dojíždět. Na severní Moravě je každá druhá farnost bez svého faráře. Je pravdou, že jde o trend dnešní doby a i do budoucna se počítá s tím, že faráři budou zajišťovat více farností, protože by to církev neutáhla.

Souvisí to s přípravou na rok 2030, kdy církve nebudou na provoz od státu dostávat finance. Už teď dostávají stále méně peněz na platy farářů a dalších zaměstnanců. Členové církve budou muset být schopni více se postarat o svého faráře a zároveň o kostel. Já bych přesto řekl, že po ekonomické stránce církve hospodaří dobře. Peněz je docela dost, ale farářů je čím dál méně.

Jaká je příčina úbytku farářů?
Marek Z.: Otázka financí to nebude, protože na faráře se poslední roky pamatuje a jejich příjmy se postupně zvyšují. Cílem u mezd je dosáhnout výši platu středoškolského učitele. Úbytek je dán asi tím, že zodpovědnosti a práce je hodně. Farář musí zastat hned několik funkcí. Je to práce administrativní, ale je i správcem fary a kostela, zpovědníkem, učitelem… Může to souviset i s tím, že především v menších farnostech není tolik dobrovolníků, kteří mohou vypomoct. Farář tam přijde s určitým nasazením, poté si připadá, že je na to sám, bez zájmu ze strany nejbližšího okolí a po čase vyhoří. Setkává se s vyčerpaností jak po fyzické, tak i duševní stránce.

Díky Bohu můžu za sebe říct, že i přes občasné nepříjemnosti mám spoustu motivace ve službě faráře pokračovat a nepřemýšlím o změně. To, co se navenek zdá jako překážka – sekulární, odkřesťanštělá společnost – je pro mě výzvou ke svědectví víry, naděje, pravdy a solidarity. To potřebujeme k životu všichni, věřící i nevěřící. Proto taková zvěst patří nejen do kostela, ale třeba i na náměstí.

Na závěr bychom rádi čtenářům popřáli pokojné svátky a navzdory nepříznivé době nadějný výhled do nového roku.