„Když jsme přišli k lékaři na kontrolu ve dvou měsících, ukázalo se, že malá nemá kyčle úplně v pořádku. Dostala pak třmeny, které musela nosit. Ani po čtyřech měsících se to ale nespravilo, a proto jsme teď tady,“ popisuje maminka Naděžda Pompová. Sama byla touto diagnózou překvapená – v rodině se totiž nic podobného nevyskytuje.

„Zpočátku to byl šok. V první moment, když jsem se to dozvěděla, to opravdu nebylo dobré. Navíc jak jsem malé nasazovala třmínky, plakala,“ vzpomíná Pompová. Třmínky, které měly dětské nožičky držet ve správné poloze, se musejí nosit neustále, i ve spánku. Sofii bohužel nepomohly.

„Pak jsme přišli sem na ortopedii k panu doktoru Ročákovi. A ten mi řekl, že tu budeme ležet na trakci. Od té doby jsme tady,“ doplňuje maminka. Její dcerka dočasné omezení v pohybu zvládá dobře. „Je hodná, poplakala si jen půlhodinky ze začátku. Nejdřív jsem ji musela hlídat, protože se vrtěla a chtěla se přetáčet. Ale už je to dobré,“ líčí žena.

Sofinku čeká zákrok v narkóze, při kterém jí lékaři „zakloubí“ kyčle. Tatínek i prarodiče jí mohou jen držet palce.

„Všechno je to jen na ní. Věřím, že to zvládne. Kdybych měla vzkázat něco maminkám, které si procházejí tím samým, bylo by to asi tohle: držte se, chce to pevné nervy!“, uzavírá Naděžda Pompová své vyprávění. (pakk)