Lídr KSČM Černý: Ke změně názvu nemáme důvod

Až do čtvrtka 27.5. vám na webu budeme představovat lídry stran v Olomouckém kraji, které by zde získaly podle průzkumu více než pětiprocentní podporu.

Pane poslanče, ve vysoké politice jste strávil osm let a znovu kandidujete jako lídr ve volbách. Není už spíše načase přenechat místo novým tvářím?
Tato myšlenka pochopitelně není nic nového. Obyčejně napadá zejména ty další v pořadí, kteří by takzvaně měli mít nárok. Na druhou stranu platí, že v prvním období se člověk spíše rozkoukává a zjišťuje, které kroky jsou efektivní, aby mohl něco prosadit. Důležité je však spíše to, je-li někdo ještě subjektu, který jej do sněmovny vysílá, nějak prospěšný. To musejí ovšem posoudit svrchovaní voliči a v prvním plánu ti, kteří sestavují kandidátky.

Nakolik je podle vás reálné, že by se KSČM po těchto volbách podílela na vládní odpovědnosti?
Víte, v průběhu uplynulého volebního období bylo naprosto evidentní, že spolupráce mezi poslanci naší strany a všemi ostatními probíhala. Bez výjimek. My zásadně nerozlišujeme, jestli je konkrétní návrh podán lidovci, sociálními demokraty nebo zástupci ODS. Jde nám o věcný záměr.
Vždy když potřebovali, tak přišli. Říká se: Paroubek a přeběhlíci svrhli Topolánkovu vládu. Nesvrhli. Nebýt šestadvaceti hlasů poslanců KSČM, tak by tady Topolánek vládl ještě teď.

Tato role vám tedy vyhovuje?
To netvrdím. Já říkám, že jsme byli objektivně nuceni ji hrát.

S jakými požadavky půjdete do povolebních vyjednávání?
My jsme jednoznačně deklarovali, že naše priority pro jakékoli povolební jednání jsou orámované naším programem. Samozřejmě nejsme dogmatici. Neděláme si iluze, že náš program prosadíme stoprocentně a jen svými hlasy. Dovedu si představit, že se můžeme podílet na přímé exekutivě, ale i na podpoře takového uskupení, které by garantovalo, že Česká republika bude mít šanci vybřednout z krize relativně méně bolestně než pod patronací čistě pravicových stran.

Proč neuděláte dvacet let po Listopadu něco pro to, abyste se pro ostatní strany stali přijatelnějším partnerem?
Máte na mysli, abychom ze sebe udělali sociálně demokratické béčko?

Mám na mysli například změnu názvu, protože tím stávajícím dáváte najevo kontinuitu s KSČ. Proč jste tak neučinili? Obáváte se ztráty vašich skalních voličů?
Ne, to rozhodně není jediný důvod. My chceme naprosto jednoznačně vyslat voličům signál, že nejsme sociální demokracie. Nemáme důvod vzdát se svého názvu a odstřihnout se od svých kořenů. Pořád se hlásíme k Marxovi, vycházíme z jeho učení. Odmítáme převzít platformu, kterou hájí sociální demokracie. Ta má svých voličů dost. Ostatně změna názvu u nás byla podrobena referendu už někdy v polovině devadesátých let. Tehdy neprošla, mimochodem poměrně těsně. Nedokážu si představit, jak jinak bychom se měli jmenovat.

Nejde jen o název, ale o celkovou návaznost na KSČ. Vám nevadí?
Vím, že nesu na svých bedrech díl minulosti, který jsem já osobně nezavinil, protože jsem se na něm nepodílel. Mohu však jenom zopakovat, že jsme se už stokrát omlouvali za příkoří, která se stala.

Myslíte si, že například změna vlastnických vztahů je dnes možná?
O změně vlastnických vztahů v této fázi nehovořím. Jsem optimista a věřím, že společnost se stále vyvíjí. Kapitalismus je v nějaké fázi a má před sebou určitá stadia. Nakonec se změní v něco jiného a já doufám, že v něco lepšího.

Co tedy můžete z Marxova učení prosazovat v současné době?
Marx dokázal – a platí to i pro dnešní dobu – že jestli někdo je ve výhodném postavení, tak je to zaměstnavatel. Ten má v rukou páky, které rozhodují o tom, zda někdo bude mít měsíční mzdu či jaké dostane benefity. Proto chceme zaměstnance chránit. Paradoxně spousta těchto lidí, kteří v podstatě vyznávají stejné hodnoty jako my, volí pravici. Je to z velké části dáno i tím, co se o nás objevuje v našich médiích.

Není to spíše dané poměrně čerstvou historickou zkušeností reality komunistického totalitního systému a logickým strachem z návratu těchto poměrů?
Přece nebudeme jen kvůli tomu, že se objevili šílenci, kteří se pokusili dobré myšlenky zneužít, zavrhovat její základ. Stejně jako kdysi neexistovaly mobilní telefony a my si bez nich nedovedeme představit život, tak dnes nemůžeme vůbec uvažovat o tom, že bychom se někam vraceli. Rozhodně si myslím, že jen hlupák by mohl počítat s tím, že se můžeme vrátit do roku 1960 nebo 1970. To prostě nejde.

Co se týče důchodové reformy, připouštíte ve svém programu jen parametrické změny. Jste tedy proti reformě důchodového systému?
Ale důchodová reforma přece probíhá, plynule a nepřetržitě. Zmínil jste se o parametrických změnách. Je to důchodová reforma, když se mění věk odchodu do důchodu a když se zavádí penzijní připojištění a podobné věci? Nepochybně ano.
My pouze trváme na tom, aby se zachovalo průběžné financování. Tady se pořád straší tím, že bude přibývat lidí, kteří budou odčerpávat prostředky, a mladá generace je nezvládne uživit. Jenomže už nikdo neříká, že se s postupem času vyvíjí i produktivita práce.
Vytvořme takové podmínky, aby lidé nekolabovali v podmínkách takzvaného divokého kapitalismu, aby se jim žilo relativně dobře a dožívali se vyššího věku. Ve chvíli, kdy se například posune doba dožití, se můžeme bavit o pozdějším odchodu do důchodu.