Už o tři roky později si otevřel vlastní živnost a ve dvaceti koupil ubytovnu pro sociálně slabé v Dluhonské ulici.

„V Přerově se pořád řešila otázka bydlení a spousta lidí neměla kam jít. Rozhodl jsem se, že jim pomůžu,“ vysvětluje Mirga, proč se stará o ty, kteří se náhle ocitli bez přístřeší.

V bytech žijí romské rodiny i lidé bez práce

Když ubytovnu koupil, chtěl ulevit hlavně těm, kteří si nemohli finančně dovolit pronájem bytu v centru Přerova. A nebo je majitelé z domu jednoduše vyhodili.

„Protože jsem pracoval v neziskové organizaci, narážel jsem na ten problém často. Bydlení nebylo, a už vůbec ne pro naše," popsal Mirga okolnosti, které ho vedly ke koupi budovy.

Objekt pro sociálně slabé se nachází v Dluhonské ulici na okraji Přerova a jeho kapacita je šedesát až sedmdesát osob. „Každý má svůj pokoj a vlastní sociální zařízení. Ženské si to tu vyzdobili, vaří v kuchyňce a pěkně se o dům starají,“ pochvaluje si majitel.

Protože zde žijí rodiny s několika dětmi a většina nájemníků je bez práce, zaměstnává je úklidem. „Pracují každý den. Pomáhají třeba sekat trávu u domu nebo uklízejí v okolí,“ popsal.

A jak se Pavel Mirga ke koupi ubytovny dostal? „Přes jednu známou. Ta mi prostory ze začátku jen pronajímala, ale potom jsem od ní budovu odkoupil. Teď už jsem jejím majitelem,“ vysvětlil. S koupí prý neměl problém, peníze si totiž vydělával už dříve a něco si našetřil. „Před čtyřmi lety jsem začal podnikat ve stavebnictví,“ prozradil.

Do ubytovny chtějí i lidé ze Zlína

Velká část nájemníků se přestěhovala do ubytovny pro sociálně slabé z romských ghett v Kojetínské a nebo Škodově ulici v Přerově. „Už loni k nám přišly tři rodiny ze Škodovky, které tam byly nespokojené,“ řekl.

O místo mají ale zájem i přespolní. „Jsou tu nájemníci z Kojetína, Lipníku nad Bečvou a nebo dokonce ze Zlína. Zájem je obrovský a některé musíme odmítat,“ podotkl.

V domě žijí hlavně rodiny s malými dětmi, které ubytovnu považují za svůj nový domov. „V pokojích mají vlastní nábytek a vybavení, v tomto je nijak neomezuji,“ řekl. I přesto, že bydlení není zadarmo, většina starousedlíků placení nájmu zvládá. „Měl jsem tu pár jedinců, kteří nebyli schopni částku uhradit, ale s těmi stálými žádné problémy nejsou,“ poznamenal.

Měsíční nájem pro jednu osobu činí čtyři tisíce. „Pokud ale žije v jednom pokoji tříčlenná rodina, na ceně se vždycky dohodneme. Je mi jasné, že mi nebudou schopni zaplatit dvanáct tisíc měsíčně, a proto se jim snažím vyjít alespoň trochu vstříc,“ řekl.

Děti získají novou klubovnu

V současné době prochází ubytovna rekonstrukcí. „Snažíme se vylepšit jak vnitřek, tak okolí budovy,“ popsal majitel. Do oprav se přitom zapojují i sami nájemníci.

„Pokud můžu, zadám jim nějaké drobné práce, aby si trochu přivydělali,“ řekl Mirga.

Ten také v budoucnu plánuje zřídit v ubytovně klubovnu pro děti. „Má představa je taková, že by v ní pracoval pedagog a nebo vychovatelka, kteří by dětem pomáhali s učením, případně by si s nimi hráli a naučili je něco nového. Děti tady nemají moc co na práci,“ uzavřel.