„Některá jména skutečných obyvatel Předmostí jsem v knize ponechala,“ prozrazuje přerovská spisovatelka Lenka Chalupová.

Román Páté jablko je stejně jako předchozí kniha Kyselé třešně zasazený do prostředí, které důvěrně znáte, tedy města Přerova. Tentokrát se ale čtenáři seznamují s jeho místní částí Předmostím. Máte k němu osobní vztah?
Psát romány z města, v němž skoro padesát let žiji, je pro mou představivost, a tedy i věrohodnost, ideální. Nejinak to bylo i u Pátého jablka. Román z Předmostí jsem úplně neplánovala, to téma si mě našlo samo. Na konci zimy loňského roku byla moje kamarádka, která bydlí v Předmostí, na operaci a následně na neschopence. Měla povolené vycházky a já trávila odpoledne s ní. Procházely jsme se Předmostím a povídaly si, jak to tady asi vypadalo v době, kdy tu ještě nebyly panelové domy, ale typické hanácké statky se zahradami a sady. A jak to muselo být pro místní obyvatele těžké, když se museli po roce 1948 vzdát hospodaření na svém - a pak ještě těžší, když v sedmdesátých letech přišlo rozhodnutí srovnat grunty se zemí a na místě postavit panelové sídliště… V tu chvíli se mi v hlavě začal odehrávat příběh o rodině sadařů, která po Vítězném únoru přišla o svou půdu a musela sad s ovocnými stromy předat do hospodaření družstvu, potažmo státu. Když mám v hlavě nápad a myšlenku, jde už psaní samo a lehce. Sehnala jsem si kroniky Předmostí, pročetla noviny z té doby, a především mluvila s pamětníky, kteří si pohnutou dobu pamatovali. Obzory mi rozšířili hlavně manželé Španihelovi - pán se v Předmostí v roce 1934 narodil do rodiny místních obchodníků, jeho žena se tam přivdala a učila v místní škole. Román jsem začala psát 19. března a 19. srpna měla hotovo. Musím říct, že mě ten příběh pohltil a psaní jsem si užívala.

Můžete ve stručnosti přiblížit děj?
Příběh začíná únorem roku 1946 a končí v roce 1950. V té době zažívá románová rodina Francových převratné období. Otec Fabián je prchlivý dobrák, který k smrti nenávidí bolševiky. Jeho žena Andělka je naopak krotká a přizpůsobivá. Skončila válka a oni chtěli zvelebit svůj sad i obchod s ovocem, který měli kousek od kostela v Tyršově ulici. Jenže jejich dospělé děti měly jiné představy o životě. Nejstarší syn Teodor, byť byl vychovaný ke křesťanské víře, propadl komunistické propagandě a stal se ideovým tajemníkem Místního národního výboru v Přerově. Mladší syn Eduard by se zase nejraději věnoval pěstování tabáku, ovoce ho netěší a nebaví. Důležitou roli v příběhu hraje i osiřelá kmotřenka Francových Valja, která s rodinou od osmi let žije. Čtenáři se seznámí také s farskou kuchařkou, farářem, předmostským koželuhem, ale i s přerovskými potentáty. Některá jména jsem ponechala - ať už šlo o statkáře Hrubíčka, Ježíka, Mackovíka či Dokoupila, starostu Knejzlíka, hospodské Kratochvíla a Machalu nebo živnostníky. I rodina Španihelových se v knize najde. Své místo tam má i babička Kučová Vladimíra Puchalského, která měla na návsi trafiku a bývalý přerovský primátor na ni často vzpomínal. Taky vžité názvy jsem nechala - třeba místo, kterému Předmostští říkali Prádélko, což byla nádrž napájená z Chromečkovy zahrady, kam chodily ženy máchat prádlo. Zajímavostí pro čtenáře z jiných koutů republiky možná bude i hanácké nářečí, které se dějem prolíná.
Čtenáři se ocitnou nejen ve starém Předmostí, ale i v přerovských ulicích. Poznají poválečnou Velkou Dlážku, ale i továrnu Juta, která prošla dramatickým znárodněním. Část děje se odehrává i v domě ve Škodově ulici, kde byly v té době honosné byty železničářů. Nevynechala jsem ani nemocnici, ve které pracuje snacha Francových. A právě „špitální linie“ se protne i se dvěma postavami z předešlé knihy Kyselé třešně.

Přerovská spisovatelka Lenka Chalupová vydala novou knihu - Kyselé třešně.
Lidé z Lověšic nechtějí o masakru mluvit, říká spisovatelka Chalupová

Předchozí čtenářsky velmi úspěšný román Kyselé třešně představil krutou dobu druhé světové války. Páté jablko navazuje padesátými léty. Jakou symboliku má v románu právě jablko?
Jablko je symbolem dědičného hříchu. Sváru. V knize je také symbolem sadu, který vydává sladká jablka - a taky zmaru, když se jabloně stávají majetkem státu a úředníci je nechají jako „zbytečné věci“ pokácet… Když jsme se s vydavatelem domlouvali na obálce, bylo jasné, že by tam jablko mělo mít své místo. Rozhodli jsme se pro rozkrojené jablko s hvězdou uprostřed, protože ta symbolizuje vánoční pohodu, která je v knize také popsána - a zároveň je symbolem komunismu. Kromě toho jsem chtěla, aby byl na obálce nějaký atribut z Předmostí. Z Muzea Komenského mi zapůjčili dobovou fotku kostela svaté Máří Magdalény, která je na přední straně obálky, na zadní straně pak snímek předmostských statků. Ze Státního okresního archivu jsem získala fotku z května 1946, na které jsou děti v krojích, oslavující Svátek matek - a ta je také součástí knihy. S historiky jsem spolupracovala podobně jako u Kyselých třešní a dala jim rukopis přečíst, abych předešla faktickým nesrovnalostem.

Je na pozadí pochmurné doby i prostor pro okamžiky štěstí?
Musím připustit, že moje knihy nebývají veselé. A poslední dva romány se navíc obracejí do historie - do dob, které samy o sobě byly těžké. Ať už jde o válku, poválečné období spojené s obdobím kritického sucha, které decimovalo zemi, a ta ze strachu z hladomoru přijímala „bratrskou pomoc“ Sovětského svazu - až po začátek padesátých let, kdy politicky přituhlo. Tam není pro přemíru optimismu místo. Vždy se ale snažím do příběhů dostat velkou porci laskavosti, protože v každé době si přece lidé uchovávali pěkné vztahy, milovali se, radovali, pečovali s láskou o své děti. I v rodině Francových čtenář najde hřejivé momenty, protože navzdory krušným okolnostem se její členové měli rádi.

Když jste se probírala dobovým tiskem a kronikami, na jaké zajímavosti jste narazila?
Listování ve starých kronikách je nádherné a poučné. Navíc je v nich vidět, jak se některé věci opakují i po mnoha letech. Mám představivost, takže každý strohý zápis vidím v ději a pohybu, je to nádherná inspirace. Díky záznamu z roku 1939 se dostal do knihy třeba pes Hak, jehož jméno vzniklo zkráceninou slova Hakenkreuz. V mém románu byl součástí rodiny Francových, která ho zachránila před zastřelením. Ve skutečnosti to byl ale pes, patřící předmostskému malíři pokojů, který svému foxteriérovi namaloval na hřbet barvou hákový kříž a vyslal ho na náves, aby takto „přivítal“ německé vojáky. Provokace neušla represivním složkám, malíře sebrali a už ho nikdo v Předmostí neviděl. Zapomenuto je zcela jistě i to, jak byli lidé z Přerova a Předmostí nuceni v roce 1948 slavit padesáté druhé narozeniny Klementa Gottwalda tím, že se museli podílet na dodávce darů na Hrad. Konkrétně muselo odejít z každé obce okresu 52 vajec, 52 litrů mléka a ze všech obcí pak 52 vepřů nad 125 kilo. A lidé skřípěli zuby. Zajímavé bylo pro mě i zjištění, že příslušníci Státní bezpečnosti napříč republikou používali k výslechům drátofon značky Paratus, který pro ně vyráběla přerovská Meopta - fungoval stejně jako německé vojenské přístroje, jako záznamové médium se používal tenký drát.

Přerovská spisovatelka Lenka Chalupová vydává novou knihu Začátek.
Spisovatelka Lenka Chalupová: Někdy se bolest ozve až po letech

Jak moc se příběhem prolíná politika?
Má tam svou roli. Abych do románu převedla fakta co nejvěrohodněji, musela jsem se zorientovat v místních i celorepublikových poměrech. Zjišťovala jsem i to, jak v té době lidé ilegálně opouštěli republiku. Poslouchala jsem i projevy Klementa Gottwalda…

Kdy se uskuteční křest nové knihy, a kdo bude tentokrát kmotrem?
Křest knihy pořádá Městská knihovna v Přerově a uskuteční se v úterý 29. března v 17 hodin ve Výstavní síni Pasáž. Součástí bude i beseda, autorské čtení a autogramiáda. Zájemci si mohou přes knihovnu telefonicky objednat místo. A protože se děj románu odehrává v okolí kostela svaté Máří Magdalény, rozhodla jsem se požádat děkana přerovské farnosti Josefa Rosenberga, aby Pátému jablku požehnal. Kniha bude uvedena do života vodou ze studny na zahradě rodiny Knejzlíkových, která má v Předmostí letitou tradici. Mimo jiné se kdysi v jejich vile vydával věhlasný zemědělský časopis Rádce z Předmostí, o němž je v knize také zmínka.

Páté jablko je jedenáctou knihou spisovatelky Lenky Chalupové. Dosud vydala: Neříkej mi vůbec nic (2004 - román), Vosí hnízda (2009 - detektivka), Utopená (2013 - detektivka), Pomněnkové matky (2014 - detektivka), Ledové střepy (2015 - román), Tyrkysové oko (2016 - detektivka), Ptačí žena (2017 - psychologický román), Liščí tanec (2018 - psychologický román), Začátek (2019 - povídky), Kyselé třešně (2020 - román), Páté jablko (2022 - román). Devět posledně jmenovaných knih v Nakladatelství ČAS.