„Samotná zima koňům nevadí. V některých zemích se dostihy běhají do minus patnácti stupňů,“ říká Foukal.

„Uvědomte si, že kůň je zvíře z přírody. V Mongolsku třeba žijí i v teplotách kolem minus čtyřiceti stupňů. Tím, že je ale lidé začali šlechtit a ubytovávat ve stájích a boxech, zhýčkali je.“ Letošní zima ale přinesla kromě sněhu a mrazu také teplotní výkyvy, kdy sníh roztával a opakovaně zamrzal. A právě silný ledový škraloup je pro koně nebezpečný.

„Je jako sklo. Pod koňmi se boří a mohl by je pořezat. Když se s nimi chceme pustit mimo výběh, musíme jim prošlapat pěšinky,“ popisuje Foukal.

Z deseti koní, které jsou nyní v Radkově Lhotě, pouští majitel stáje do výběhu v zimě všechny. Jednu z kobyl ale jen s dekou.

„Čeká hříbě, které by se mělo narodit na konci března,“ vysvětluje jezdec a trenér v jedné osobě.

U koní tráví všechen volný čas

Do jezdecké stáje chodí pomáhat lidé, kterým koně přirostly k srdci.

„Jsem tady tak často, jak to jen jde. Dělám na směny a všechen volný čas trávím tady,“ svěřuje se Dana Holubová z Dřevohostic. A i když práce kolem koní není zrovna lehká, nestěžuje si.

„Už mi to ani nepřijde. Odměnou pro mě je to, že koně mě berou jako někoho, kdo sem patří,“ říká mladá žena.

Také Petr Grak ze Všechovic nedá na koně dopustit.

„Dostal jsem se k nim tak, že jsem je fotil. Jedna kamarádka, studentka veteriny, potřebovala totiž detailní fotografie koní z různých úhlů. Tak jsem přišel sem a fotil. Pak jsem pomáhal s překážkami, pak jsem dělal něco dalšího a pak jsem zjistil, že jsem tady skoro pořád a je mi tu dobře,“ vzpomíná Grak na dobu před čtyřmi lety. Dnes jezdí nejraději na Heather, které tu nikdo neřekne jinak než Hanička. S koňmi má ale i nepříjemnou zkušenost. Od kobyly dostal jednou kopanec, po kterém utrpěl lehký otřes mozku a přišel o přední zuby.

„Máma mi pak chtěla koně zakázat, ale to se nedá,“ dodává s úsměvem.