Výskyt labutí zpěvných mimo zimu a období migrace totiž ornitologové považují za naprostou raritu. Jak mohou vědět, že se jedná o stále stejného ptáka? „Víme to s naprostou jistotou, protože tato labuť je označena plastovým límcem s kódem 7R42,“ řekl Adolf Goebel z Moravského ornitologického spolku (MOS) v Přerově. Podle něj je díky tomuto označení možné dovědět se leccos z jejího dřívějšího života.

„Je to samička a byla označena již jako dospělá 19. ledna 2006 na zimovišti v Dolním Sasku v severním Německu. U nás jsme ji poprvé zaznamenali 16. dubna 2006 na Hradeckém rybníku v Tovačově. Po dvoutýdenním pobytu se objevila poblíž Bzence, ale v polovině května se vrátila opět do Tovačova. Pak prožila nějakou dobu v Bašňově na Kroměřížsku.

Její zimní výskyt byl letos zaznamenán na Šumpersku a nyní je již přes měsíc na Kojetínsku,“ informoval Goebel. Přerovské ornitology ujistil koordinátor značkování labutí v Německu Axel Degen, že se jedná o jediný zaznamenaný dlouhodobý pobyt labutě zpěvné tak daleko na jihovýchod. „A to jsou jich pomocí značkovacích límců sledovány stovky. Ostatní ptáci byli zaznamenáni kromě Německa hlavně ve Finsku, Švédsku a Polsku,“ doplnil ornitolog.

Dospělá labuť zpěvná se velikostí a barvou opeření nijak neliší od naší labutě velké. Hlavní rozdíl spočívá ve zbarvení zobáku, který je u starých ptáků vpředu černý a u hlavy žlutý. Žlutá barva vybíhá na obou stranách zobáku klínovitě dopředu. U nás běžně žijící labuť velká má oranžově červený zobák s nápadným černýmhrbolem u čela.