Budování rozvinutého socialismu si vybralo krutou daň v podobě znečištěného ovzduší a velké firmy, které zaměstnávaly tisíce lidí, si z kvality životního prostředí těžkou hlavu nedělaly. Hlavně, že výroba rostla a plán se plnil na sto procent. V oblasti znečištění ovzduší se možná plnil na dvě stě procent.

Ekologie byla hlavním tématem diskusních fór těsně po sametové revoluci a mnozí občané považovali otázku kvality životního prostředí za prvořadou.

Není divu, konkrétně v Přerově bylo proti čemu bojovat. Lidem vadil nadměrný hluk z letiště, ale i popílek z teplárny a zápach chemičky.

Pamětníci dodnes - ovšem bez špetky nostalgie - vzpomínají na černý a oranžový sníh, ale i zápach, který se linul v nočních hodinách Přerovem.

Do ulic vyšly v devadesátých letech bojovat za lepší ovzduší stovky lidí. Ekologických pochodů se účastnili mladí i staří.

Asi nejvíce lidem utkvěl v paměti boj proti nadměrnému hluku na bochořském letišti.

"Tenkrát jsme dokonce vytvořili jakousi koalici starostů měst, ve kterých byla vojenská letiště. Nešlo ale o protest za zrušení letiště, jak si to později někteří vykládali. Šlo jen o to, aby armáda dodržovala hlukové normy. Když startovaly migy a sučka, tak lidé z Jižní čtvrti nemohli otevřít okna a třeba ve strojírnách, kde jsem pracoval, nebylo kvůli hluku možné ani telefonovat," vylíčil první polistopadový starosta Přerova Petr Dutko.

Aktivisté skončili u výslechu

Ekologické pochody na letiště v roce 1990 se nesly ve značně emotivní atmosféře. Lidé si lehali na přistávací dráhu, aby demonstrovali svůj nesouhlas s hlukem. Jedním z hlavních aktérů protestů byl tehdy i Roman Haken.

"Šli jsme vždy přímo k objektu firmy a před budovou teplárny nebo chemičky debatovali o tom, co nám vadí, a co bychom od podniku očekávali," popsal. Jedna z protestních akcí na bochořském letišti, které se účastnila jen hrstka aktivistů a novinářů, měla ale dramatický průběh.

"Dostali jsme se polem od Henčlova na letiště a nakreslili na přistávací dráhu nápis Braňte občany, neničte je hlukem. Než jsem to stačil dopsat, z auta vyskákali vojáci, kteří byli fialoví vzteky," vylíčil Roman Haken. Iniciátoři protestu totiž nevěděli, že v té době probíhá letecký výcvik. Piloti letounů museli kvůli protestní akci přistát na letišti v Mošnově.

"Eskortovali nás na policii a jednoho po druhém brali na výslech. Byli jsme na to ale připraveni a každý z nás měl v ruce papír s vysvětlením, proč jsme se protestu zúčastnili. Příběh měl ale šťastný konec - na podzim roku 1990 si nás předvolali zástupci armády a policie a sdělili nám, že nás neobviní. Prý to máme brát jako dárek k Vánocům," popsal Roman Haken.

S ekologickými normami si velké firmy za totality hlavu nelámaly.

"Když chemička v noci něco vypouštěla, bylo cítit agresivní výpary, které leptaly okna. Mnozí také pamatují černý sníh, když přestaly fungovat v teplárně odlučovače popílku," vzpomněl Petr Dutko.

Ekologické hrozby přestaly být po zpřísnění norem a větší kontrole státu a později i Evropské unie, pro občany Přerova problémem.

Velké společnosti jako chemička nebo teplárna, které ve městě fungují dodnes, si dodržování norem a kvalitu ovzduší pečlivě hlídají. Nakolik k tomu ale přispěly ekologické pochody, je už dnes otázkou spíše pro historiky.