Na povstalce, kteří padli na konci války v přerovských ulicích, ale také na ty, kteří byli po potlačeném povstání odvezeni na střelnici v olomouckých Lazcích a popraveni, vzpomínali ve čtvrtek zástupci města, kraje a spolků. Dopoledne se konal pietní akt k uctění památky obětí Přerovského povstání přímo na střelnici v Lazcích, odpoledne byly položeny kytice u pomníčků obětí, které se nacházejí v Přerově.

Nadšení z konce války, které 1. května roku 1945 zaplavilo Přerov, bylo jen předzvěstí tragédie. Přerované, hnáni mylnou zprávou, že válka dopsala svou poslední kapitolu, vyšli do ulic, vyvěšovali československé vlajky, zpívali hymnu, začali s živelným odzbrojováním německých vojáků, organizovali revoluční výbory a stavěli barikády. Netušili, že bude následovat krutá pomsta,“ řekl na místě tragédie přerovský primátor Petr Vrána.

Jednadvacet popravených

Četnický strážmistr František Vitásek, manželé Dokládalovi, obchodník Karel Ertl, knihař Jaroslav Motáň, důstojník Hynek Kokojan nebo mechanik Hynek Smolka. Taková jsou jména některých obětí Přerovského povstání, jejichž životy vyhasly na olomouckých Lazcích.

Přerovské povstání mělo ale více než padesát obětí -někteří lidé hrdinně padli nebo byli smrtelně zraněni při přestřelkách, jiní byli umučeni a zastřeleni při zatýkání.

Vyhláška vrchního velitelství pancéřové armády o nočním zákazu vycházení
"Živli stříleli v Přerově". Jaký byl průběh, odplata a oběti povstání

„Rozšíření mylné zprávy o skončení války se stalo spouštěčem přímých protiněmeckých aktivit, které měly zpočátku spíše oslavný a manifestační charakter - například vyvěšování vlajek či zpěv hymny. Záhy se však občané postavili okupačním vojákům. Tím posledním mezníkem bylo definitivní rozšíření povstání díky hlášení městského rozhlasu poté, co česká policie obsadila radnici a její velitelé Švehlák, Vitásek a Sedlák spustili již dříve připravovaný plán na převzetí moci ve městě. Poté se akce ještě zintenzivnily,“ popsal události přerovský historik Petr Sehnálek.

Podívejte se na historické snímky dokumentující Přerovské povstání:

Po potlačení povstání prvního května v odpoledních hodinách začali Němci s represemi a vyšetřováním událostí. „Jednadvacet Přerovanů, kteří byli v noci na 3. května popraveni v Olomouci na lazecké střelnici, se stalo obětí nesmyslně kruté německé odvety. Zatčení všech účastníků a exemplární potrestání přitom nařídil sám nejvyšší představitel okupační moci v protektorátu K. H. Frank, který do Přerova telefonoval v noci na 2. května. Vůči povstalcům mělo být uplatněno takzvané „Sondernbehandlung“ - zvláštní zacházení, což byl cynický nacistický eufemismus pro popravu bez soudu,“ dodal.

Petr Sehnálek
Přerované ani po letech represí neztratili osobní statečnost, říká Petr Sehnálek

O významu celé události svědčilo i to, že do Přerova přijel řídit vyšetřování nejvyšší velitel gestapa na Moravě Max Rausch. Zatčeno bylo téměř sto občanů. Při vyšetřování se Němci řídili několika základními vodítky, která měla určit, kdo bude exemplárně potrestán.

„Předně to byli lidé, kteří vyjednávali s německou okupační správou o kapitulaci a převzetí moci zpět do českých rukou, což byl třeba profesor Jan Machovec, a také osoby, které aktivně řídily povstaleckou činnost a akce k převzetí moci - mezi ně patřil třeba velitel místní policie Jan Švehlák a jeho zástupce František Vitásek,“ vylíčil Sehnálek.

Autorkou a režisérkou dokumentu, věnovanému historii Přerovského povstání, je Svatava Měrková.
Vzpomínky pamětníků povstání mě budí ze spaní, říká autorka unikátního dokumentu

Další kategorii pak tvořili občané, kteří se účastnili odzbrojování německých vojáků. „To byl třeba Rudolf Klíma, Jaroslav Motáň, Hynek Smolka nebo Hynek Vlček. Poslední skupinou byli občané, kteří 1. května pouze vyvěsili státní vlajku - například manželé Dokládalovi. Do této kategorie spadal i obchodník Emil Kovařík - a právě jeho příběh je jeden ze silných momentů. On sám totiž vlajku nevyvěsil, ale dobrovolně přišel na gestapo, aby se zastal domovnice paní Pallové, která byla za tento čin zatčena,“ uvedl Sehnálek.

Konec války měl v Přerově trpkou pachuť - zatímco v jiných městech se slavilo, v Přerově se krátce po osvobození konala tryzna za zemřelé a probíhala identifikace obětí. Truchlilo celé město. Těla popravených byla převezena z Olomouce a 14. května důstojně pochována v parku Michalov. Dnes se místo posledního odpočinku nachází na Městském hřbitově v Přerově.