Mária Pafčugová přišla během krvavého běsnění komanda 17. pěšího pluku ze slovenské Petržalky na Švédských šancích o pětatřicet příbuzných.

A každý rok si tragickou noc z 18. na 19. června 1945, při níž bylo zavražděno na 267 nevinných karpatských Němců, připomíná na místě události.

Kříž uměleckého kováře Jiřího Jurdy ml., který v neděli odpoledne vysvětil přerovský kaplan, by se měl podle ní stát mementem pro všechny, kdo půjdou kolem.

„Když jsem byla poprvé na tom poli, vzala jsem si domů několik klasů. V desetimetrovém pásmu byly o dvacet centimetrů nižší, než okolní. Bylo vidět, ve kterých místech se krev vsákla do země - protože zem si všechno pamatuje,“ říká Mária Pafčugová.

Klasy má prý dodnes schované. „Vždy, když se na ně podívám, připomenou mi mé prarodiče, které jsem nikdy nepoznala, otcovu sestru, tetu, jeho sestřenice a děti. Ti všichni na Švédských šancích zahynuli,“ dodává.

Na oběti krvavého masakru se v neděli vzpomínalo na dvou místech - u památníku na přerovském hřbitově, a u nového symbolu tragických událostí, který zhotovil umělecký kovář Jiří Jurda ml.

Nemá smysl věci přikrašlovat

Monumentální kříž je čtyři metry vysoký, váží tři sta kilogramů a utrpení nevinných symbolizuje nejen trnová koruna, ale i otvory po kulkách.

„Kříž považujeme za vyjádření úcty zesnulým, protože vystihuje jejich utrpení a je na místě, kde k hromadné popravě došlo. Všichni slušní lidé musejí uznat, že to byla tragédie, která už v poválečné době neměla mít místo. Už se to nemělo stát,“ vyjádřil své pocity Ondrej Pöss, předseda Karpatsko-německého spolku na Slovensku.

Podle něj patří velký dík historiku Františku Hýblovi, který náročné téma vědecky zpracoval a seznámil s ním širokou veřejnost.

„V historickém vědomí jak českého, tak slovenského nebo německého národa, musí mít tato kapitola své místo. Nemá smysl věci přikrašlovat nebo zatajovat. Je důležité říci pravdu - a důstojně,“ je přesvědčen.

Popraveny ženy, děti a starci

V noci z 18. na 19. června roku 1945 bylo příslušníky 17. pěšího pluku ze slovenské Petržalky nemilosrdně popraveno na 267 nevinných lidí. Zabijácké četě velel Karol Pazúr a za své činy nebyl nikdy potrestán.

„Zemřelo zde 120 žen, 78 dětí do čtrnácti let a 69 většinou starších mužů, pocházejících ze středního Slovenska. Nejmladší oběti bylo teprve šest měsíců a zamřela v náručí matky. Tento monument uměleckého kováře Jiřího Jurdy je poučným a výstražným znamením nejen současným, ale příštím generacím,“ uvedl historik František Hýbl.

Na slavnostní vysvěcení kříže se přišli podívat i obyvatelé nedalekého Újezdce, kteří si tragédii pamatují.

„Nikoho tam tehdy nepustili, bylo to velice tajné. Ještě dnes mám husí kůži, když si na to vzpomenu,“ líčila se slzami v očích jedna z místních, které je přes osmdesát let.

Stejní vrazi zabíjeli i v Petržalce

Přestože od tragédie uplynulo třiasedmdesát let, stále přitahuje pozornost badatelů. Jedním z nich je i Šándor Olach z bratislavského spolku Za Petržalkou.

„Události, jež se odehrály na Švédských šancích, přímo souvisejí s těmi, k nimž došlo později v Petržalce. Sedmnáctý pěší pluk československé armády pokračoval svou cestu do tábora v Petržalce, kde padly rukou stejných zločinců další oběti. Zatím víme o pěti stovkách, ale předpokládáme, že jich může být mnohem více,“ řekl Šándor Olach, jenž byl v neděli na Švédských šancích vůbec poprvé.

„Psal jsem na téma událostí v Petržalce svou diplomovou práci a jednu kapitolu věnoval i tomu, co se stalo na Švédských šancích. Spojitost mezi oběma událostmi je prokázána - byli to ti samí vrazi. Politická moc události v minulosti ututlávala, ale po roce 1989 už se tajit nedaly, a proto se k nim můžeme vracet a tyto zločiny odhalovat,“ uzavřel.