Na to odpovídali Deníku lidé z ministerstva práce a sociálních věcí a přerovského magistrátu.

PSALI JSME: Lazaret bídy v Dluhonské končí. Co bude s jeho obyvateli?

Hektický týden má za sebou Marta Šintáková, vedoucí oddělení sociální prevence a pomoci přerovského magistrátu.

A perné dny ještě město čekají – romský podnikatel Pavel Mirga totiž oznámil ukončení provozu lazaretu v Dluhonské ulici.

Díky medializaci celého případu už se ozvala dvě zařízení, která městu nabízejí volné ubytovací kapacity.

Co jste podnikli, když jste se dozvěděli o ukončení provozu lazaretu?
Pan Mirga navštívil město a oznámil nám, že s účinností od 1. února ukončil smlouvy o poskytování péče lidem v tomto zařízení, a zároveň nám sdělil, že klasická ubytovací smlouva je na dobu určitou do 28. února, a že nikomu z těchto lidí už ji neprodlouží. Po prvním březnu se tedy obyvatelé tohoto zařízení ocitají v bezprostředním ohrožení života a zdraví, protože nebudou mít střechu nad hlavou. To samozřejmě mění dosavadní situaci, a jelikož se nacházejí na území našeho města, nastupuje intenzivní sociální práce a řešíme krizovou situaci. Svolali jsme schůzku za účasti zástupců magistrátu, Úřadu práce, tedy institucí, které zajišťují poskytování nepojistných sociálních dávek. Nastínili jsme konkrétní postup, jak se o tyto lidi postarat. Jednání nadále probíhají a hledáme optimální řešení současné situace tak, aby tam nikdo z těchto lidí nestrádal, aby netrpěli nedostatkem jídla a podobně.

Byli jste se tam tento týden podívat?
Chodíme tam prakticky každý den. Ze současných třiceti čtyř osob, jichž se to bezprostředně týká, jsou pouze tři lidé z Přerova a přilehlých obcí. Pro ty do konce února zajistíme odpovídající ubytování a sociální službu, podle toho, co vyžaduje jejich zdravotní stav. Prošetřili jsme si to a o naše občany se do konce února postaráme.

A co ti zbývající?
O mimořádné situaci těch, kteří jsou převážně z Brna, Ostravy, Zlína, ale i dalších obcí, budeme do konce týdne neprodleně informovat obec, ve které mají tito občané trvalý pobyt. Budeme je informovat o konkrétní situaci toho kterého člověka a hledat odpovídající zařízení podle jeho potřeb. Nemůžeme samozřejmě vypustit svobodnou vůli jedince, který má své představy o tom, kde by chtěl být ubytovaný. Nemůžeme někoho umístit třeba v Chebu, když chce bydlet jinde – je to jeho právo a svobodné rozhodnutí. Takže – upozorňujeme, píšeme, telefonujeme. Informovali jsme i Krajský úřad Olomouckého kraje. Určitě nebude nikdo z těchto lidí hladovět, ani nijak strádat, dostanou léky i nezbytnou péči. Tlačíme na pana Mirgu, že pokud se pro ně zařízení nepodaří najít do 28. února, aby tam ty lidi ještě nechal, než se pro ně něco sežene.

Má město nějaké ubytovací kapacity pro případ, že by se přesto nečekaně ocitli na ulici? Jste i na tento scénář připraveni?
Město Přerov má velmi omezené možnosti a není v jeho silách umístit všech třicet čtyři osob. Bude tedy nutné hledat vhodná zařízení mimo náš region. Všechno zlé je ale k něčemu dobré. Díky medializaci celého problému se nám dnes sama ozvala dvě zařízení – jedno ze Slavkova a druhé z Chebu. Obě nabízejí volné kapacity pro případné ubytování těchto lidí. My tato zařízení samozřejmě nejprve musíme prověřit, jestli jsou vhodná, a jestli tam ti lidé chtějí odejít. Tuto aktivitu ale samozřejmě vítáme.

Kolik je v současné době v Přerově sociálních ubytoven a je toto číslo konečné?
V současné době je v Přerově devatenáct ubytoven, kde žijí osoby, ohrožené sociálním vyloučením. Na těch je podle našich zjištění k prosinci 2014 sedm set osob. Vznik žádné další nám není znám a ve městě buď již platí, nebo v nejbližších dnech začne platit stavební uzávěra.

Marksová: Z Prahy daleko nedosáhneme

Konkrétní pomoc je především na příslušných obcích a na krajských úřadech, nechala se slyšet ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová.

Ministryně práce Michaela Marksová Tominová (ČSSD).Kdo v této situaci selhal? Jak je možné provozovat sociální služby na této úrovni?
Tyto případy považuji za nesmírně závažné. Je to mimo jiné dědictví minulosti, kdy jsme si mysleli, že je potřeba věci provozovat na komerčním základě, a že nemusí být regulovány. Jak vidíme, v pořádku to často být nemusí.

Jak předcházet těmto situacím?
Z pozice ministerstva jsme na přelomu roku vydali velice podrobnou metodiku pro krajské úřady, kde poukazujeme na jednotlivé paragrafy v zákoně a říkáme jim, jak je mají použít. Také jsme vydali desatero pro příbuzné, aby si i ti dali velký pozor a na co se mají zaměřit, když své blízké umístí do nějakého takového zařízení. Ale konkrétní pomoc je především na příslušných obcích a na krajských úřadech. Bohužel tak daleko ministerstvo z Prahy nedosáhne.

Jaké jsou vaše možnosti kontroly těchto zařízení?
Ministerstvo práce a sociálních věcí nemá kompetence reagovat přímo na situaci, kdy jsou sociální služby poskytovány bez příslušného oprávnění. Zastává úlohu metodického vedení ve vztahu ke krajským úřadům, které jsou odpovědné jak za správní trestání v oblasti neregistrovaných služeb, tak za koordinaci poskytování sociálních služeb. Stejně tak je důležitá úloha obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, které jsou odpovědné za zajištění péče osobám, které jsou v ohrožení jejich života či zdraví a není jim poskytována registrovaná sociální služba.

Jak můžete ze své pozice obdobným situacím předejít?
Apelujeme na zdravotnická zařízení, aby nespolupracovala s takzvanými neregistrovanými sociálními službami a ověřovala si, že v případě propuštění pacientů byla péče zajištěna v registrované sociální službě. Ani krajské úřady nemají bohužel pravomoc uzavřít takový typ zařízení. V případě porušování zákona o sociálních službách může však opakovaně ukládat pokutu za tento správní delikt.