„Byl to především kamarád a od mého odchodu z radnice jsme se pravidelně setkávali vždy jednou měsíčně u skleničky koňaku. Povídali jsme si o životě, dětech, vnucích, politice, ale občas si i zafilozofovali,“ vzpomíná první polistopadový starosta města Petr Dutko.

Podle něj hlavně zásluhou Vladimíra Puchalského proběhl po revoluci v roce 1989 přechod tehdejšího Městského národního výboru na pozdější Městský úřad v Přerově bez větších problémů. Puchalský totiž působil v devadesátých letech jako tajemník města.

„Dodnes ho považuji za nejlepšího tajemníka v historii úřadu, protože v těch nelehkých dobách, kdy docházelo k obrovské změně zákonů, vždy dokázal s velkou erudicí poradit. Vybudoval úřad prakticky od základů,“ dodává.

Opravdový patriot a dobrý primátor

I když se stal primátorem Přerova až v důchodovém věku, což mnozí jeho blízcí sledovali s obavami, cítil prý jako patriot, že může městu ještě něco dát. V posledním roce a půl prý ale Vladimíra Puchalského práce na radnici vyčerpávala.

„Byl dobrým primátorem, který se snažil nezabývat banalitami. Rozhýbal výkupy pozemků a tlačil na premiéra, ministra dopravy i ředitele ŘSD kvůli dálnici D1,“ líčí.

A jaká jeho osobní vzpomínka Vladimíra Puchalského nejlépe vystihuje?

„Asi před dvanácti lety si na lyžích v Alpách zlomil nohu. Převezli ho do Přerova a všichni saniťáci dumali, jak ho dostanou se sádrou a sešroubovanou nohou do třetího patra, kde bydlí. On ale vyskákal nahoru na jedné noze. To bylo pro něj, myslím, typické,“ podotýká Petr Dutko.

A hned příští zimu urazil pěšky v Krkonoších přes dvacet kilometrů.

Měl neuvěřitelný rozhled

Jako na neúnavného diskutéra a člověka s velkým rozhledem na něj vzpomíná i jeho kolegyně Helena Netopilová, se kterou dlouhá léta sdílel v opozici zastupitelské křeslo, a později spolu usedli i na radnici.

„Bylo pro mě potěšením s ním debatovat. Prokazoval neuvěřitelný rozhled, jako kdyby se ho netknul jeho věk i v myšlení. Byl v mnoha ohledech moderní, tolerantní a měl pochopení pro alternativní umění. Nebyl to papaláš, ale politik zcela jiného stylu, než jsme byli do té doby zvyklí,“ hodnotí.

Podepsat se do kondolenční knihy přišla i bývalá spolužačka Vladimíra Puchalského z gymnázia Magda Kubanová.

„Chodili jsme do stejného ročníku a maturovali v roce 1962. Po dlouhé době jsme se viděli na srazu pětasedmdesátníků v Městském domě. Odešel příliš brzy,“ krčí rameny.

Rozloučení v úzkém rodinném kruhu

Poslední rozloučení s bývalým primátorem města Vladimírem Puchalským se uskuteční příští týden v úzkém rodinném kruhu.

„Podle jeho dcery a syna šlo o přání jejich tatínka, které chtějí a budou respektovat. Rodina děkuje všem za slova soustrasti, za slova v kondolenční listině, děkují za svíčky, které hoří před radnicí. Kondolence, adresované rodině, mohou občané zasílat i na adresu magistrátu - následně budou předány. Parte bude vyvěšeno až po pohřbu,“ doplňuje mluvčí magistrátu Lenka Chalupová.