Na radnici se sešlo pětatřicet literárních prací žáků druhého stupně základních škol a studentů středních škol. Dospělí pak zaslali šestnáct děl. Od dětí z mateřinek a prvního stupně základních škol dorazilo na stůl porotců 315 výtvarných prací.

„Vybrat ve všech kategoriích nejlepší díla nebylo jednoduché, ale překvapilo nás, že se sešla z mnoha koutů republiky. Původně jsme si mysleli, že naše zadání nepřekročí hranice regionu,“ zhodnotil náměstek primátora Petr Kouba (ODS). Všechny práce budou od 1. do 15. června k vidění ve Výstavní síni Pasáž a zveřejněny na webu města.

Obvolám všechny blázince, bodovala studentka

Myšlenka literárního zpracování příjezdu Jana Amose Komenského do Přerova v roce 2022 inspirovala především nadané studenty gymnázií a středních škol.

Odbornou porotu nejvíce zaujal příspěvek patnáctileté Terezy Kolářové z Gymnázia Jana Blahoslava a Střední pedagogické školy v Přerově, která se ve svém díle potkala s Učitelem národů u autobusové zastávky a stala se jeho průvodkyní městem, které už nepoznával.

V části jejího literární díla je i tato pasáž. „Pane, můžu se zeptat, jak se jmenujete?“ Obvolám všechny blázince a nahlásím, že jim utekl pacient. Muž se s hrdostí napřímil a odpověděl: „Jan Amos Komenský“. Vyprskla jsem smíchy. „Ne, nejste. Komenský zemřel roku 1677 a tohle je rok 2022.“

Prý Komenský, to zrovna. Jenže údajný Amos najednou vypadal zdrceně. Jakoby ho tahle zpráva zasáhla. Posadil se na lavičku a položil hlavu do dlaní. Můj úsměv polevil, chtěla jsem něco říct, ale v tu chvíli přijel autobus. „Co je tohle za kočár, a kde má spřežení?,“ vzhlédl Amos vzhůru…

Druhé místo porota přiřkla čtrnáctileté Zuzaně Dreiseitlové z Gymnázia Jakuba Škody. V jejím podání putoval Učitel národů po Přerově s několika průvodci - a v textu je mimo jiné i tato pasáž z Horního náměstí:

„Blahoslav tu sochu má, ale co já? Mám ji zde také, nebo jsem nebyl pro Přerov dost dobrý?“ Sklonil svou hlavu dolů. Měl jsem se více snažit, asi se mé pedagogické taktiky neuchytily a lidé se vrátili k Blahoslavovi. Ten jim přece jen dal gramatiku. Já jen způsoby učení. Hlavou mu najednou běhalo strašně moc myšlenek. „Jasně, že máte svou sochu. Každý tady ví, že jste s Přerovem svázán. Dokonce si myslíme, že jsme našli základy vaší školy. Nikdo tu na vás nezapomněl, nebojte se.“

Třetí místo získala šestnáctiletá Liliana Dreiseitlová z Gymnázia Jana Blahoslava a Střední pedagogické školy v Přerově, která do svého vyprávění přinesla tajemno „magického prstenu“, který v určitých zlomových datech dokáže jeho majitele přenést do jiných časů. V jejím příběhu dělala průvodkyni Komenskému školačka Adélka - a takto se on v jejím podání cítil:

Když jsme byli v její škole, tak jsem se nestačil divit, jak to tam měli krásné. Tolik vymožeností jsem nikdy neviděl. Provedla mě celou školou, dokonce mě měli na nástěnkách, v učebnicích a na chodbách visely referáty o mém životě. Po škole mě vzala do muzea, které se jmenovalo po mně. Nacházela se v něm například má největší kolekce map Moravy ve střední Evropě nebo má svatební smlouva. Byl jsem velice šťasten, že mě tu tak obdivují, ale potom jsem si uvědomil, že se potřebuji nějak dostat zpátky do své doby a že tu nemůžu zůstat.

Ceny letí na Moravu, do Francie a do Čech

Kategorie dospělých měla společné téma: Moje vzpomínky na školní léta, učitele, spolužáky, radosti, strasti i trapasy, které mě potkaly při studiu…

Porotu nejvíce oslovilo dílko Markéty Štěpánkové, které nazvala Déja Vu. Vzpomíná na svou maturitu, kterou na přerovském gymnáziu složila v roce 2006 – a po dvanácti letech se do školy vrátila jako učitelka.

Soutěžní práce s názvem Mami, povídej mi od Lucie Leick získala druhé místo. Autorka sice prožila dětství v Přerově, ale už delší dobu žije v malé francouzské vesničce Beyren Les Sierck na lucembursko-francouzské hranici. Třetí místo putuje z Přerova do Ústí nad Labem a jeho držitelem se stal Tomáš Choura, který poslal do soutěže práci s názvem Ať si zvyká, tělocvikář.

Čestná uznání pro malé výtvarníky

Výtvarná soutěž pro děti z mateřských škol a prvního stupně základních škol měla společné téma: Čím chci být, až budu dospělý…Do soutěže bylo přihlášeno 210 obrázků dětí z prvního stupně základních škol a 105 obrázků dětí z mateřinek.

„Rozhodování poroty nebylo snadné, protože každý přihlášený obrázek měl své kouzlo. Hodnotili jsme zejména originální ztvárnění, náročnost použitých výtvarných technik a úroveň provedení detailů obrázků,“ přiblížil Petr Kouba.

Porota se nakonec rozhodla udělit i pět čestných uznání. První získala nejmladší účastnice soutěže - tříletá Valinka Kolářová z přerovské MŠ Na Odpoledni, která si vybrala poetické zaměstnání - chce být totiž nejlepší maminkou na světě.

Další čestné uznání získal kolektiv školáků třídy 3. B Základní školy Krásovy domky z Pelhřimova - děti do soutěže zaslaly prostorově ztvárněné obrázky, které zaujaly porotu svou originalitou. Třetí čestné uznání obdrží Eliška Hamplová a Lukáš Lejsek z přerovské ZŠ Za mlýnem. Čtvrté čestné uznání putuje do školy Malá Dlážka Michalovi Klamkovi za ztvárnění lyžaře. Páté získal od poroty Tomáš Vavřík ze Základní školy Svisle v Přerově. 

Kdo zvítězil ve výtvarné soutěži?

Kategorie mateřských škol:

1. Kryštof Kolíbal, 6 let, MŠ Dvořákova, Přerov,

2. Hana Symerská, 5 let, MŠ Sokolská, Bystřice pod Hostýnem

3. Teo Ngo, 6 let, MŠ Kouřílkova, Přerov

Kategorie základních škol:

1. Ela Rudová, ZŠ Za mlýnem, Přerov

2. Mikuláš Povondra, 8 let, Kladno

3. Magdalena Zbořilová, ZŠ Želatovská 8, Přerov