Dlouhodobě nezaměstnaní, kteří se po letech marného shánění místa dočkali vytouženého dne, kdy s nimi byla uzavřena smlouva, si museli připadat první den v práci jako hollywoodské hvězdy. Obyčejné školení bezpečnosti práce se neobešlo bez televizních kamer, každý se ptal na jejich pocity. Projekt přerovské radnice ve spolupráci s Úřadem práce na sebe zkrátka strhává pozornost.

„Být bez práce je stigma a pro mě, která jsem byla vždycky zvyklá pracovat, to není nic ke chlubení. Když se ale zúčastníte výběrového řízení na Přerovsku a zjistíte, že je tam třeba sto třicet uchazečů, tak je vaše šance 1: 130," popsala své pocity osmačtyřicetiletá Eva Štěpánková.

Rozhodně se o ní nedá říci, že by se práci dobrovolně vyhýbala. Je absolventkou gymnázia, má maturitu a dříve pracovala v pojišťovnictví. Před několika lety se dokonce pokoušela sama rozjet projekt, jenž měl pomoci, nezaměstnaným, záměr ale nevyšel.

„Od té doby se snažím najít uplatnění a vzhledem k mému věku, kdy nepatříte ani mezi matky s dětmi, ani ohroženou skupinu nad padesát let, je pro mě tato příležitost šance," řekla.

Protože ji baví administrativa i práce s lidmi, na novou profesní zkušenost už se těší. Její náplní bude kontrolovat činnost ostatních. „Zajímat mě bude dochvilnost, dodržování zákoníku práce, zda třeba někdo nechodí do práce opilý a podobně. Konkrétně tato skupina jsou ale bezvadní lidé, mluvili jsme spolu asi dvě hodiny," shrnula své dojmy ze společného setkání s novými kolegy.

Lepší než na sociálce

Ve skupince, která začne tento týden na základě objednávky Povodí Moravy uklízet okolí řeky Bečvy, je i několik Romů. Například dvacetiletý Zdeněk z Přerova shání práci už dva roky.

„Je to určitě lepší, než být na sociálce. Vadí mi to vyřizování kolem, pořád jsem se musel někde hlásit. Takto chodím do práce a mám klid – žádné papírování," svěřil se mladík, který má přítelkyni a dvě děti. Kdyby si prý ale mohl vybrat „povolání snů", stal by se taxikářem.

„Chtěl bych určitě jezdit s autem, i když mi před časem sebrali papíry. Až mi je vrátí, můžu jezdit třeba s popelářským autem nebo jinou technikou. Když si mě tu nechají, budu dělat klidně pořád, třeba několik let," dodal odhodlaně.

Ráda bych byla uklízečkou

Čtyřiadvacetiletá Lenka z Přerova je ale spokojená s tím, že může uklízet.

„Mohla jsem se vyučit, ale neudělala jsem to, což mě mrzí. Ráda bych byla uklízečkou, to by mi úplně vyhovovalo," svěřila se drobná dívka, která je bez práce pět let.

Město původně oslovilo na šest desítek lidí, kteří jsou dlouhodobě v evidenci Úřadu práce. Na výběrové řízení jich ale přišlo jen pětačtyřicet a většina se vymlouvala na zdravotní problémy. Do pracovního procesu se nakonec zařadilo deset lidí.

„Jeden člověk, který měl nastoupit jako vedoucí pracovní skupiny, nedorazil. Z důvodů, které neznáme, nepřišli ani další dva," upřesnil jednatel Technických služeb města Přerova Bohumír Střelec.

Možnost dostat i osobní ohodnocení

Nové posily mají zpočátku pracovat za minimální mzdu, pokud se ale osvědčí, mohou dostat i osobní ohodnocení. Vizí města je začlenit dlouhodobě nezaměstnané do normálního pracovního procesu.

„Nedostatek práce je jednou z hlavních příčin trestné činnosti, gamblerství, ale i sociálních potíží, do kterých se mnohé rodiny dostávají. Bohužel, pro některé lidi se nezaměstnanost stala životním stylem – a právě tento trend chceme nabourat. Jsem přesvědčen, že pokud se člověk ocitne bez práce, měl by mít záchrannou síť, kterou mu stát na určitou dobu poskytne. Není ale možné tuto pomoc zneužívat celé roky," vysvětlil radní a manažer prevence kriminality Jiří Kohout (SpP).

SOUVISEJÍCÍ: Dlouhodobě nezaměstnané čeká první den v práci, budou uklízet město