Přestože kvůli typu svého postižení nedokáže vyjádřit myšlenky řečí, o komunikaci s okolním světem nepřichází. Tykadlo na čelence se stalo jeho základním dorozumívacím prostředkem a dokáže jím napsat třeba i zprávu na Facebooku. Když spolu sedíme u stolu, vyťukává jím písmena na tabulku. A z nich pak skládáme slova a věty. Neudivuje mě, že na náš rozhovor přinese už připravený text.

„Zpočátku jsem dokázal načmárat jen takové mazanice. Nejčastěji jsem kreslil pastelkou, kterou jsem držel v ruce, ale do rukou často chytám spazmy. Mysl chtěla vytvořit určitý tvar, ale nakonec z toho vznikl patvar. Někdo by si mohl říct, že to bylo abstraktní dílo, ale mně se vůbec nelíbilo,“ líčí začátky své tvorby Jaroslav.

Zlom přišel v okamžiku, kdy jeho asistenta na druhém stupni základní školy Josefa Nesvadbu napadlo upevnit štětec na pevnější tykadlo.

„Pepa mě naučil, jak správně míchat barvy, abych dosáhl toho odstínu, který chci. Postupem času se z malování stala moje záliba,“ vysvětluje.

Rád maluje krajinky

Nejraději prý maluje akrylovými barvami krajiny na plátno podle předlohy, kterou si sám vyhledá na webu.

„Každým dalším obrazem, který namaluji, se učím něco nového, třeba - jak provést následující tah štětcem co nejdokonaleji, jak správně stínovat, když nechtíc přetáhnu jinou barvou, a jak to dokonale opravit,“ popisuje.

Podle něj není jednoduché malovat tykadlem na hlavě, na jehož konci je štětec.

„Není to tak pevné, jako když malujete rukou, a když na Vás někdo zavolá, nebo se leknete, katastrofa je tady a já začínám úplně od začátku,“ dodává.

Nejtěžší je kruh

Nejtěžší je pro něj namalovat kruh nebo oblouk.

„Tykadlo totiž není dokonale pevné a kýve se. Taky nemůžu malovat každý den, musím mít tu správnou náladu. Když dlouho maluji hlavou, bolí mě krční páteř a někdy i hlava,“ říká.

Jaroslav se netají tím, že by rád uspořádal výstavu svých děl.

„Spoustu obrazů už se mi podařilo prodat a díky tomu mám na nová plátna, barvy a štětce,“ podotýká. Inspiraci hledá kolem sebe a je dobrým pozorovatelem. I jeho „celoživotní asistent“ Josef Nesvadba, jak ho nazývá, jeho vůli obdivuje.

„Věci, které nám připadají běžné, jsou pro postižené nezvladatelné a nedosažitelné. Často si ani neuvědomujeme, jaké překážky a omezení musejí překonávat,“ říká Josef Nesvadba. Jaroslav přesto s pomocí tykadla vyťuká na tabulku s abecedou, že je z osmdesáti pěti procent spokojený.

A to i díky tomu, že se může malování naplno věnovat v Aktivačním centru Jsme tady.

„Tím, že je Jarda tak inteligentní a schopný, má vůli a odhodlání se s osudem porvat. Snaží se žít jako každý jiný člověk, což je na něm obdivuhodné. Ať si někdo zkusí dát štětec na čelo a namalovat obraz,“ uzavírá Věra Saňková z Aktivačního centra Jsme tady.

Část výtěžku z Kabelkového veletrhu Deníku, který se uskuteční v úterý 9. října od 10 do 17 hodin v Galerii Přerov, pomůže také klientům Aktivačního centra Jsme tady, kam dochází také Jaroslav Čermák.