„Když se v pátek 23. srpna dostavil do budovy národního výboru podplukovník Smirenko, zastupující okupační jednotky, odmítl mu Karel Rosmus podat ruku. Přednesl před shromážděnými vedoucími pracovníky projev, ve kterém řekl, že okupanti nejsou ve městě vítanými hosty,“ přiblížil Jiří Lapáček, ředitel Státního okresního archivu v Přerově.

Karel Rosmus si jako člen protifašistického odboje dovolil také zmínku o svém vztahu k Sovětskému svazu a řekl.: „Tyto city byly Vámi pošlapány. Do smrti nemohu a nezapomenu spolu s naším lidem tuto pohanu a ponížení od těch, kteří byli našimi bratry a přáteli.“

Jednotky okupačních armád se podle dohody podplukovníka Smirenka s Karlem Rosmusem přemístily mimo město, a to do prostoru mezi Kozlovicemi a Grymovem. Bylo také dohodnuto, že vojáci nepoužijí zbraně proti obyvatelstvu a všechny spory se vyřeší smírnou cestou. Karel Rosmus chtěl předejít podobnému krveprolití, k jakému došlo v Prostějově.

Stejně zásadový postoj zaujali i vojáci na bochořském letišti, kteří se snažili znemožnit ruským letounům přistání vyvezením všech těžkých strojů.

„Spontánním vyjádřením odmítavého postoje bylo dodržování hesla Okupantům ani vodu. To samozřejmě vyvolalo ostrou konfrontaci s velitelem tankového pluku, který vyhrožoval, že pokud nedostane vodu on pro svou jednotku, postará se o to, aby nebyla voda v celém Přerově,“ dodává Jiří Lapáček.

Hrdinské skutky byly ale v dobách normalizace po zásluze potrestány a důstojníci, kteří tehdy vzdorovali, skončili na podřadných místech. Mnozí se s armádou rozloučili úplně.

Prodej potravin do jedné ruky

V srpnových dnech ulice Přerova doslova zaplavily nápisy, transparenty a hesla na podporu ústavních činitelů. Panika z nastalé situace se promítla do typicky českého fenoménu - nakupování.

Lidé vzali útokem obchody s potravinami a od 22. srpna byl kvůli tomu zaveden prodej potravin „do jedné ruky“ - byla tedy určena maximální hranice nákupu. Úplný zákaz se vztahoval na alkohol. V restauracích směli nalévat jen pivo a byla zkrácena jejich provozní doba - do 21 hodin.

Rychlá reakce médií

Podobně jako jinde v republice se snažila i místní média o zprostředkování pravdivých informací a vyjádření protestu. Týdeník strojíren Přerovský Strojař vydal hned 21. srpna mimořádné číslo, v němž označil vpád vojsk za paralelu s 15. březnem 1939.

Zaměstnanci strojíren také sepsali rezoluci, ve které požadovali odchod vojsk. Svářeči strojíren si i v těžkých dobách dovolili na úkor okupačních armád žerty. Dobrovolně se přihlásili ke kolaboraci s okupačními jednotkami, kterým chtěli „bez nároku na odměnu, nepřetržitě a na počkání zavařovat hlavně i laufy jejich zbraní“.

Už během prvního dne okupace přerovští studenti na Dolním náměstí shromáždili tři tisíce podpisů pod protestní petici. V pravé poledne 21. srpna 1968 se ve městě rozezvučely sirény, k nimž se přidaly i klaksony aut. Přerované se tak připojili k výzvě Svazu československých novinářů ke dvouminutové stávce.

Vyšlo rovněž mimořádné číslo Nového Přerovska a bylo zajištěno vysílání rozhlasu pomocí vysílače Československé lidové armády. "Obyvatelé v celé zemi během srpnové okupace prokázali odvahu a postoj obyvatel Přerova byl příkladný," říká historik Jiří Lapáček. V jejich silách ale nebylo odvrátit moskevské dohody.