Máte za sebou náročný rok. Jak jste se dokázala přenést přes těžkou ztrátu, která vás postihla?
Bylo to náročný rok, ale tím, že jsem navázala na tátovy projekty a pokračovala v nich, jsem se přes to nejtěžší období dokázala přenést. Hodně mi pomáhalo i okolí - muzikanti z tátovy kapely, povzbuzovali mě i lidé, kteří tátu znali, nebo s ním spolupracovali. Hodně emotivní byl pro mě první koncert pro děti ve Zdechovicích, kam nás pozvali.

Napsali nám, že nás chtějí podpořit a být těmi prvními, se kterými koncerty pro děti odstartujeme. Jeli jsme tam a všichni byli nadšení. Když pak děti po koncertě společně zpívaly Nad Moravou svítá, měla jsem husí kůži a v očích slzy. Na stejné místo jsme se pak vrátili ještě jednou v létě - a přivítání bylo opět skvělé. Těch úžasných momentů, kdy jsme cítili velkou podporu, bylo ale více.

Začala jsem postupně obesílat naše stálé štace v okolí Přerova, na Olomoucku, ale i jiných koutech Čech a Moravy. Odehráli jsme desítky koncertů pro děti a plánujeme další. Nechtěli bychom ale zůstat jen u dětských koncertů. Chceme navázat i na ty pro dospělé, které táta pořádal. Už teď se kalendář opět plní a vracíme se na tradiční místa. Budeme letos opět rozsvěcet vánoční stromeček v Tovačově, chystáme přímo na Štědrý den i koncert v Bohumíně. Jsem moc ráda, že v Tovačově zazpíváme vánoční písničky, rozsvítíme stromeček a spolupráce se zase nastartuje.

I když teprve končí prázdniny, už máte představu, jak bude vypadat koncert na Štědrý den v Přerově?
Koncert na Štědrý den chceme rozhodně uspořádat a sháníme na něj sponzory. Bohužel už teď vím, že opět nebude na náměstí, i když jsme o to žádali. Pan primátor nám chtěl vyhovět, aby byl koncert na náměstí, ale není na rozhodování sám. Protože si chtějí zahrát i ostatní kapely, znamenalo by to pro nás kratší koncert, což nechci.

Má určitý formát, a kdyby trval jen půl hodiny, nezazněla by na něm spousta hezkých písniček. Lidé jsou schopni na vánočním koncertě vydržet dvě hodiny, zazpívat si spolu s námi a užít si ho. Nechceme je tedy o tento zážitek ochudit. Rozhodně ale nejsem tím, kdo by chtěl rozdělovat Přerov, jak jsem si už přečetla v diskusi na Facebooku. Budeme chtít koncert opět uspořádat u Galerie Přerov, stejně jako loni. Neztrácím ale naději - a třeba to v příštím roce na náměstí konečně vyjde.

V současné době vzniká podoba koncertu a intenzivně přemýšlím nad tím, co vymyslet nového, aby to bylo pro lidi svým způsobem překvapení, bylo to dojemné a hezké. Štědrý den tedy bude opět nabitý. Kromě dopoledního koncertu na Štědrý den pojedeme večer i do Bohumína, kam jezdíval táta každý rok. Říkaly jsme si proto s mamkou, jestli si neuděláme klasický Štědrý den až o den později, kdy už bude trochu klidněji.

Jak těžké pro vás bylo vystoupit loni na Štědrý den a zpívat?
Nikdy jsem za podobných okolností nezpívala. Všichni pozorovali, co se bude dít - a já to musela zvládnout, nemohla jsem se rozsypat. Byla jsem nervózní, ale svým způsobem zklidněná. Věděla jsem, že lidé přišli v hojném počtu, slyšela jsem tátovy písničky… Svým způsobem mě to i uklidňovalo.

Já si dodnes, když jedu v autě, pouštím jeho písničky. Klidně si i pobrečím, když je mi smutno. Když jsem tedy na Štědrý den vyšla na pódium, byla jsem se vším smířená. Uzavřela jsem se do nějaké své bubliny a řekla si: Teď to zvládnu. Uklidňoval mě i Tomáš Hambálek, který celý koncert odzpíval. Krátce před koncertem jsem totiž přišla o hlas, takže jsem chodila na obstřiky hlasivek.

Už si ani přesně nepamatuji, jak jsem se cítila. Jen vím, že když koncert skončil, spadl mi obrovský kámen ze srdce. Věděla jsem, že jsem to zvládla. Teď pokaždé, když jdu na pódium, jsem šťastná. Protože vím, že mě zpěv písniček bude s tátou dál spojovat.

S Pavlem Novákem jste společně natočili krásný duet. Budete ho zpívat i s Tomášem Hambálkem?
Určitě ano, na Štědrý den zazní. Chodíme teď často do zkušebny a Tom některé písničky předělává do mé tóniny, abych je mohla zpívat. Pomaličku se do toho dostávám a časem bychom chtěli pořádat i koncerty pro dospělé. Budeme předělávat i jeho známé písničky, ale musíme nejprve vymyslet, jak.

Chystáte i nové věci?
Už od léta mám napsanou písničku, kterou složil pan Hašek, jenž spolupracoval i s tátou. Je to písnička pro mě - a o tátovi. Jen jít do studia a nahrát ji. Doufám, že se to letos podaří, protože je to moc pěkná věc a myslím, že by se mohla lidem líbit.

Jaké další projekty s kapelou plánujete?
Budeme pokračovat v tom, co dělal děda i taťka. Na tom se nic moc nedá měnit, protože ty pořady pro děti jsou hezky udělané. Jsou to pěkné písničky, které mají hlavu a patu - a jsou to hlavně výchovné programy. Na tom tedy nic moc extra měnit nebudeme. Jedinou změnou je to, že předěláváme písničky do mé tóniny, protože nejsem chlap a nemám chlapský hlas. Jsem ale na druhou stranu ráda, že mě nikdo s Pavlem Novákem nesrovnává…

Když už jsme u toho srovnání s tátou, byla pro vás škola života jezdit s ním na koncerty?
Myslím, že ano. Táta byl profesionál každým coulem, stejně jako děda. I když jsem byla malá, pamatuji si, jak děda na chalupě pořád seděl u počítače a pracoval. Bylo neuvěřitelné, kolik odehrál koncertů v době, kdy už na tom nebyl zdravotně dobře. Táta po něm ten profesionální přístup zdědil, protože pořád sedě v pracovně, byl hrozně kreativní, což je v dnešní době taky důležité - držet krok s dobou.

Snažím se také pořád něco vymýšlet. Naštěstí při mně spousta lidí stojí a můžu dělat to, co dělám. I po dokončení vysoké školy bych se této práci chtěla věnovat na plný úvazek. Vymýšlíme s Tomem Hambálkem plakáty, chystáme nové písničky. Tento rok jsme byli na spoustě míst, kam nás pozvali. Teď budeme hrát v Pasece, příští neděli v Chropyni na hodech, navazujeme na spolupráci s nemocnicí v Hranicích. Pořád se učíme, ale lidé jsou skvělí a zatím se nestalo, že by mi někdo házel klacky pod nohy.

Bude pokračovat i benefiční projekt Na dětech záleží, který se konal vždy v červenci v Kozlovicích?
Tento rok toho bylo moc a už mi nezbyly síly dělat takovou velkou akci. V příštím roce bych ale chtěla charitativní akci pro hemato-onkologické oddělení Fakultní nemocnice v Olomouci opět udělat. Teď jsme si říkali s bráchou Filipem, že bychom zašli na onkologii a domluvili se na další spolupráci. Věřím tedy, že v příštím roce benefici opět uděláme.