Jaký dojem na vás udělalo město?

Přerov je poměrně velké moravské město, které má historické centrum i průmyslovou historii, jež ho zdevastovala - takže se tady mísí to pěkné s tím méně pěkným - ostatně jako v běžném životě. Farnosti se ale od sebe zase tak diametrálně neliší, takže činnosti jsou podobné. Samozřejmě, že si musím zvykat na nové lidi a specifika.

Váš předchůdce Pavel Hofírek působil v Přerově poměrně dlouhou dobu - sedmnáct let. Budete chtít navázat na to, co vybudoval, a pokračovat stejným směrem, jakým se farnost dosud ubírala?

Samozřejmě, že bych rád na tyto věci navázal, protože se podařila spousta krásných věcí - opravou prošla kaple svatého Jiří, ale i kostel v Předmostí nebo samotná fara. Můj předchůdce byl velmi schopný člověk a rád navážu na jeho práci, pokud to bude v mých silách. Nejprve se ale musím seznámit s místními poměry a lidmi. Rád bych spolupracoval s našimi organizacemi, které v Přerově máme, což jsou charita a církevní mateřská školka. Tyto organizace totiž nabízejí konkrétní podobu křesťanství i pro nevěřící. Je jasné, že naše farnost nemůže být uzavřená a byl bych rád, kdyby byla otevřená i pro širokou veřejnost. Kromě bohoslužeb bych uvítal i pořádání koncertů a dalších akcí, na něž se přijdou podívat i ostatní lidé. Chtěl bych oživit nejen kulturní, ale i sociální oblast. Přerov má jedno specifikum, které není žádným tajemstvím - je to „staré“ město a přes dvacet procent jeho obyvatel tvoří senioři. V této oblasti jsem ale v přerovské farnosti zaregistroval velice pěkné věci - školka má propojené aktivity s dětmi a seniory. Charita má pečovatelskou a dokonce také hospicovou službu. Konají se zde i kurzy pro seniory v křesťanském centru Sonus. Stárnutí populace je palčivá věc. Lidé z Přerova odcházejí a ve městě ubývá obyvatel, takže bych byl rád, kdyby i farnost byla místem, proč tady má člověk zůstat.



Jaké bylo vaše první setkání s věřícími?

Atmosféra byla velmi srdečná. Děkanství vždy přichází předávat generální vikář, což byl tady v Přerově pomocný biskup Josef Nuzík. Na slavnost přijeli i kněží z děkanátu, protože je to událost pro farnost i pro děkanát. Každá farnost jde vlastním životem a nejpravidelnějším místem setkávání jsou bohoslužby, na kterých jsme se už s věřícími setkali. Byl jsem na hodech svaté Máří Magdalény v Předmostí, teď se chystají Svatovavřinecké hody v Přerově, na které všechny srdečně zvu. I na této slavnosti bude určitě prostor, abych se setkal s co největším počtem lidí.

Během Svatovavřineckých hodů pronese vždy v neděli na náměstí sváteční slovo také přerovský farář. Už víte, co byste chtěl lidem říci?

Představu v hrubých obrysech mám, ale ještě jsem se na to blíže nezaměřil. Rád bych lidi především pozdravil, přivítal a také jim přiblížil, že křesťanství není nic, co by bylo daleko od člověka.

Budete spíše moderní farář, který se bude objevovat častěji mezi lidmi na veřejnosti?

Hodnocení nechám spíše na lidech, protože každý má na to jiný náhled. Nechat se tím unášet by bylo skoro destruktivní.



Přerovský děkanát má téměř tři tisíce věřících, z toho jich je jen v Přerově tisícovka. Ve srovnání s vaším předchozím působištěm ve Vizovicích je to přece jen trochu rozdíl…

Děkanát je náročně velký, spjatý s historií města i s tím, že je to Haná, která utrpěla svým způsobem velké šoky i v oblasti mezilidské. Zvláště v Přerově je vidět, že se to mísí a máme tady „dva Přerovy“ - jeden starousedlíků, a pak nových obyvatel. Je třeba stále hledat, jak má člověk žít v souladu s přírodou, Bohem a lidmi v měnících se podmínkách, které přináší společnost. Co více a co méně? Jinak ve srovnání s Vizovicemi zase tak velký rozdíl nevidím. Lidé tam mají dvě ruky a dvě nohy - stejně, jako tady.