Letošní rok přinesl spoustu zvratů. V době, kdy začala pomalu odeznívat světová pandemie koronaviru, lidé nevěřícně sledovali zprávy z Ukrajiny, která se proměnila ve válečnou zónu. Že budou v jednadvacátém století nedaleko našich hranic umírat lidé, nám připadalo jako zlý sen… Zvládla naše společnost výzvy, před které nás válka na Ukrajině postavila?
Vybavuji si tu první vlnu po vypuknutí válečného konfliktu, která se nesla v duchu obrovské solidarity - ta byla navázaná na vzpomínky mnohých pamětníků na rok 1968 a okupaci Československa. Spousta lidí si to tedy uvědomila a dala do souvislostí. Vzápětí ale přišlo vystřízlivění, protože žádná válka nepřináší nic dobrého. Když to srovnám s podporou obyvatel v Gruzii, kterou jsem měl možnost navštívit, bylo to o něčem úplně jiném. Zažili okupaci Ruskem poměrně nedávno, takže solidarita s Ukrajinou byla mnohem více vidět. V souvislosti s válkou na Ukrajině si myslím, že je naše společnost konzistentní. Za tři měsíce většinou solidarita opadne a přicházejí problémy - zdražování, energie, což je pochopitelné. Pomoc Ukrajině se dnes přelila do jiné sféry. Hodně pomáhá charita prostřednictvím sbírky potravin a oblečení, město se zase snaží zajistit bydlení. I když zaznívají nespokojené hlasy těch, kteří mají pocit, že se málo pomáhá našim občanům, myslím si, že tak to nefunguje. Člověk by měl zůstat člověkem a právě Vánoce jsou v tomto ohledu symbolické. Kdo je můj bližní, ten potřebuje pomoci.

Jak dnešní složitou situaci vnímají věřící
Mnozí se potýkají s tím, že jsou na tom sociálně špatně a samozřejmě potřebují pomoci. Spousta lidí se ale zapojuje do sbírek a humanitární pomoci. Názory na situaci jsou různé.

Jaké je tvé vánoční přání? Co bys přál(a) svým blízkým? Zeptali jsme se dětí v Přerově a v Hranicích.
Zeptali jsme se dětí v Přerově: Jaké máš vánoční přání? Co bys přál(a) blízkým?

Charita v Přerově má obrovský vliv v tom, že může pomáhat širokému spektru potřebných - lidem bez přístřeší, těm, kteří se ocitli v tíživé finanční situaci, seniorům a nemocným lidem. Změnily se nějak úkoly charity?
Vždy, když něco děláte, přicházejí další a další impulsy. Dnes už víme, že to nikdy nebude stačit a potřeb je daleko více. Zvlášť v Přerově, kde je starší populace, a žije zde pětadvacet procent seniorů. Snažíme se, aby mohli být senioři co nejdéle ve svém domácím prostředí, a proto jim pomáhá charitní pečovatelská služba. Velkou podporou je i domácí zdravotní a hospicová péče nebo odlehčovací služba. Za seniory dojíždějí charitní pracovníci a provádějí lehčí ošetřovatelskou a zdravotnickou péči, kterou je možné dělat i doma. Senioři tak nemusejí zbytečně trávit čas v ordinacích nebo čekárnách u lékaře. Snažíme se dělat i věci nepopulární, ať už je to péče o bezdomovce nebo Romy. Vždy je úkolem každého dobrého člověka pomoci, když vidí někoho v nouzi - na těchto základech je postavena celá Evropa. My žijeme ve společnosti, která má školy, zdravotní péči, má velký sociální polštář. V muslimských zemích nebo zemích Afriky něco takového není.

Počátkem ledna vyrazí opět do ulic tříkráloví koledníci. Už víte, kdy se uskuteční Tříkrálová sbírka, která charitě výrazně finančně pomáhá?
Koledníci vyrazí do ulic v devětačtyřiceti obcích, které spadají pod přerovský děkanát, mezi prvním a patnáctým lednem. V Přerově se objeví v ulicích od pátku 6. do neděle 8. ledna. Koledování zakončí slavnostně Tříkrálový koncert Moravského divadla v Olomouci, který se uskuteční v kostele sv. Vavřince v neděli 8. ledna.

Rok 2022 přinesl spoustu změn i v olomoucké arcidiecézi. Moravský metropolita Jan Graubner se stal novým pražským arcibiskupem a po mnohaletém působení v čele olomouckého arcibiskupství se v červnu rozloučil s věřícími na Hané. Jaký dopad měl jeho odchod?
Na jedné straně bylo jmenování Jana Graubnera pražským arcibiskupem vyznamenáním a osvědčením jeho věrnosti Svatému otci, který ho povolal do Prahy. Na stranu druhou je to ztráta pro Moravu, protože zde byl tím arcipastýřem dlouhá léta. Teď jsme v mezidobí, kdy byl zvolen administrátor a modlíme se za nového arcibiskupa. Nicméně je to živý organismus, takže se dál slouží Mše svaté, oddává se, křtí se… Samozřejmě, že řízení a vize jsou teď trochu pozastavené, ale musí se jít dál. Teď se tedy hledá nový arcipastýř - už to ale samozřejmě bude jiné.

Ilustrační snímek
Osobnosti Přerovska prozradily: Na jaký vánoční dárek nikdy nezapomenu?

Velkou událostí pro Přerov se stalo v letošním roce odlití dvou nových zvonů pro kostel svatého Vavřince. Jak vlastně vznikla myšlenka uspořádat sbírku na nové zvony, a kdy by se mohly v kostele konečně rozeznít?
Myšlenka uspořádat sbírku se zrodila v souvislosti s tragédií na Švédských šancích, kde bylo měsíc po skončení druhé světové války v červnu 1945 zavražděno 267 karpatských Němců. Mezi nimi ženy a děti. Rozhodli jsme se vrátit Přerovu hlas zvonů, který by zároveň připomínal i hlas zabitých dětí. Zpočátku to vypadalo jako dávno zapomenutá kapitola z učebnice dějepisu, ale najednou se stalo něco, co je vysoce aktuální. Znovu probíhají vraždy nevinných lidí, znovu jsme svědky genocidy - jen z nenávisti. Přestože nás postihla pandemie a na jižní Moravě udeřilo tornádo, lidé dokážou pomoci. Chtěl bych poděkovat všem, kteří přispěli - ať už to jsou pozůstalí a rodiny zavražděných karpatských Němců, kteří to mají stále jako živou vzpomínku a vnímají Přerov jako kus své historie. Kromě velkých firem přispěla významnou částkou 10 tisíc Euro obec Mlynica, ze které pocházejí oběti masakru. Přispěli i pozůstalí zavražděných karpatských Němců ze slovenské Dobšiné. Chtěl bych ale poděkovat každému drobnému dárci - je to výraz toho, že je to naše společné dílo. Spolupracovalo s námi i Národní divadlo v Praze tím, že nám zdarma zapůjčilo film Očitý svědek, který téma Švédských šancí zpracovává netradiční formou. Sbírka dál pokračuje, protože musíme doplatit největší odlitý zvon jménem Jan Pavel. Je potřeba také opravit zvonovou stolici a zajistit zavěšení. Nejzazším termínem, kdy by se měly zvony rozeznít, je přespříští rok - tehdy totiž kostel sv. Vavřince oslaví 500 let své existence. Je ale možné, že to bude dříve.

Jaká jsou vaše očekávání v příštím roce, a co byste popřál lidem do nového roku?
Už jsme si zvykli na to, že se nic plánovat nedá. Dlouho jsme žili v době, která byla bez válek a vážnějších problémů. To ale neznamená, že se teď Země přestane točit. Člověk, který ví, že se Země točí, a je v rukou božích, na to není sám. To bych chtěl popřát každému - aby se nikdo necítil sám a našel nejen dobré vztahy v rodině a s přáteli, ale i vztah k Bohu. Protože to dává člověku velkou jistotu, že ať se děje, co se děje, je to v rukou božích a nemusím se bát. A to je dnes nejdůležitější - nebát se. Bůh přišel, abychom se nemuseli bát. Přinesl světlo do té temnoty - a temnota ho nepohltila. Přál bych tedy lidem světlo do vánočního času, ale i do nového roku.