„Volná plastika se sice jmenuje Jiskření, ale co přesně má vyjadřovat, nechám na divákovi. Je v ní ukryto více myšlenek a každý si při pohledu na ni najde tu svou. Základem díla je kruh, ze kterého všechno vyrůstá,“ přibližuje David Habermann.

Během Kovářského fóra vzniká každý rok v srpnu na Helfštýně plastika pro hrad, která se stane natrvalo součástí expozice. V minulých letech se na tvorbě podílely mezinárodní týmy, ale originální díla vytvářeli i přední čeští kováři. Návštěvníci hradu mohou kováře pozorovat celý týden při práci na třetím nádvoří.

Plastika, která vzniká celý tento týden na Helfštýně pod rukama Davida Hugo Habermanna, má na výšku 2 metry a 60 centimetrů.

U rozžhavených výhní mu pomáhá i jeho bratr Josef, syn Matyáš a další dva kolegové - Lukáš Zadražil a Vojtěch Trnka.

„Nejprve jsem vytvořil malý model díla o výšce asi 25 centimetrů. Důležitá byla i volba materiálu. Kruh má na výšku dva metry šedesát, takže jsme si práci naplánovali tak, abychom se úplně nesedřeli. I když jen vytahovat ty silné materiály na venkovních bucharech je trochu limitující,“ líčí umělecký kovář.

Jméno Habermann je pro uměleckého kováře závazkem.

„Děda svá díla tvořil hodně řemeslně, chlapsky. Nebál se používat silné materiály, ze kterých pak plastiky vyrůstaly. Bylo to hlavně poctivé řemeslo,“ vzpomíná.

I nová plastika pro Helfštýn je proto monumentální.

„Vybral jsem silný materiál, abychom na něm trošku potrápili ruce - nejprve jsme dělali z materiálu padesát na padesát čtyřhran, který jsme ještě pěchovali, aby byl materiál opravdu masitý. Pak jsme ho vytahovali do jemných kvalit,“ dodává.

Dílo Jiskření je čistě z kovu, jen některé části jsou nerezové.

Odkaz Alfreda Habermanna zhmotní nejen výběr materiálu, ale i pracovní nasazení celého klanu rodiny Habermannů.

„Oba - já i bratr - jsme vyrůstali v kovářském prostředí, protože se tvorbě věnoval i táta. Mně osobně ale trvalo trochu déle, než jsem našel v černém řemeslu zalíbení. Děda mi předával některé myšlenky a měl jsem před ním vždycky velkou trému - a to i přesto, že mě jen chválil,“ vzpomíná.

Umělecký kovář má jasnou představu, kde by mělo být nové dílo umístěno. Po dokončení renesančního paláce na Helfštýně ani nebylo o čem přemýšlet.

„Snažíme se kastelána přesvědčit, aby bylo naše dílo vystaveno právě tam. Ochoz totiž nabízí nejrůznější úhly pohledu na tuto plastiku,“ vysvětluje.

Jednačtyřicetiletý David Hugo Habermann žije v Telči a řemeslnou dílnu má nedaleko odsud. Snaží se i v době, kdy se řada uměleckých kovářů věnuje hlavně praktické tvorbě, udržet laťku, která je nastavená hodně vysoko.

„Bráníme se tomu, abychom dělali jen mříže nebo kování. Děda nastavil určitý standard a my se snažíme ho udržet. Je to zavazující a složitější, než vyrábět metry zábradlí a plotů. Chceme dělat vlastní návrhy a pokračovat tak v tradici,“ uzavírá.

O autorovi: David Hugo Habermann má 41 let, žije v Telči, je ženatý a má tři děti. Uměleckému kovářství se věnuje přes dvacet let, na některých dílech pracuje i se svým bratrem Josefem. Pravidelně se účastní celosvětového setkání mistrů černého cechu na Helfštýně - Hefaistonu, ale i dalších kovářských akcí doma i ve světě.