Své řidičské dovednosti si zde změřili v tradiční jízdě zručnosti majitelé pradědečků dnešních aut a motorek. Mezi více než stovkou exponátů byly i takové unikáty, jako třeba americký vůz Buick model 10 z roku 1909.

„Koupil jsem ho před třemi lety ve Spojených státech, kde dlouho ležel ve stodole bez využití. Letos jsem ho vystavil vůbec poprvé,“ popsal majitel vzácného vozu Marek Kolíbal z Újezdce u Přerova. Zvláštností auta je, že má dřevěnou karoserii a čtyřválec s rozvodem je venku.

„Válec je nerozebíratelný a k pístu se nedostanete přes horní hlavu, má planetovou převodovku a řadí se nohama,“ popsal technické detaily. V roce výroby stálo auto závratných 600 dolarů, což byla na tu dobu slušná suma a nemohl si ji dovolit každý.

Kromě starých amerických klenotů mohli lidé obdivovat i českou klasiku – pragovky a staré škodovky. A nebo německý vůz Wanderer z roku 1934. „Mám ho už dlouhá léta. Putoval až ze Slovenska do Kroměříže, kde jsem ho v roce 1966 koupil od tehdejšího majitele,“ přiblížil majitel tohoto skvostu Milan Kalivoda z Holešovska.

Německá automobilka Auto Union prý tehdy vyráběla čtyři typy vozů – Wanderer, Audi, DKW a Horch. „Postupně ho pořád renovuji a jezdím s ním na různá setkání veteránů v republice,“ svěřil se.

Skutečné klenoty představili i majitelé starých motocyklů. Jeden z hlavních organizátorů jízdy zručnosti Jiří Zemánek z Oldtimer clubu Helfštýn přijel třeba na svém „novém“ stroji Harley – Davidson 750 z roku 1934.

„K vidění je tu ale i spousta jiných – třeba motocykl Jawa 500 OHV z roku 1931, který je v původním stavu, nebo Terrot z roku 1930,“ shrnul Zemánek.

Podle něj má jízda zručnosti rok od roku stoupající tendenci. „Letos jsme zaznamenali rekordní účast veteránů i návštěvníků. V jízdě zručnosti se ale nehraje o vítězství. Jde o to, aby si majitelé starých motorek a aut vyzkoušeli své řidičské umění na uzavřené trase, a to v disciplínách jako je slalom, zastavení vozidla na čáře, zacouvání a nebo přejetí přes desku,“ doplnil. Po skončení závodu pak veteráni vyrážejí spanilou jízdou z Přerova na hrad Helfštýn.

Pořadatelům divácky úspěšné akce prý tentokrát zkazila radost jen výše grantu, kterou obdrželi od města. „Dostali jsme tři tisíce korun, což nám připadá tak trochu jako výsměch. Příští ročník se tedy sice v Přerově uskuteční, ale už ne jako závod o cenu města,“ uzavřel Zemánek.