Šestadevadesátiletý Karel Lang, který žije v Bystřici pod Hostýnem, oživil díky výzvě Deníku své vzpomínky na osudné události.

Vypátrat člověka, jenž byl před sedmdesáti lety přímo v centru dění, byl téměř nadlidský úkol.

Přesto se to podařilo díky šťastné náhodě a dceři Karla Langa, jež ochotně zprostředkovala setkání.

Do Přerovského povstání, prvního v naší zemi, při němž na sklonku války zahynuly na čtyři desítky lidí, se přímo zapojil – se zbraní v ruce.

Jeho názor na krvavě potlačenou vzpouru Přerovanů je ale svérázný.

„Připravené tehdy nebylo vůbec nic. Když přišli za okresním hejtmanem, aby jim předal moc, tak jim odpověděl: Pánové, až mi dokážete, že máte obsazené nádraží, letiště, pošty a ostatní úřady, tak beze všeho. Jinak mě zastřelí," vzpomíná.

Smrt za vyvěšení čs. vlajek

Karel Lang měl tehdy 26 let a pracoval jako zubní technik u zubaře Hvozdeckého, jehož ordinace byla poblíž evangelického kostela v Přerově.

„Prvního května jsem měl rozdělanou práci a šel se podívat do ordinace. Nad Ertlovým u evangelického kostela jsem viděl viset československou vlajku. Jen jsem zíral, co se to děje, a rychle běžel do Předmostí, kde jsem bydlel," popisuje.

Velkoobchodník Karel Ertl skončil později kvůli své „účasti" na Přerovském povstání na popravišti.

Podobný osud potkal i manžele Dokládalovy – i oni zemřeli jen proto, že vyvěsili československé vlajky.

„Po příjezdu do Předmostí jsme s kamarády ukořistili nějaké německé zbraně. Pan Lichovník, který měl za manželku Němku a bydlel v Předmostí, nás viděl, jak tam pobíháme s puškami. Nikomu ale nic neřekl. Jeho dcera ale byla ludra a později se ukázalo, že spolupracovala s gestapem," pokračuje ve svém vyprávění.

Karel Lang byl přímým účastníkem Přerovského povstání.

Karel Lang byl přímým účastníkem Přerovského povstání. Autor: DENÍK/Petra Poláková - Uvírová

Hádali se o funkce, do rozhlasu

I když nebyl konec války vůbec jistý, v centru Přerova už se slavilo.

„Na národním výboru tenkrát nechali zapnutý rozhlas, takže všichni venku slyšeli, jak už si rozdělují funkce. Někdo pak za nimi přišel a řekl jim: Vy blbouni, zapomněli jste to vypnout!," popisuje.

Jeho zaměstnavatel – zubař Hvozdecký – odjel den před povstáním do Prahy.

„Můj šéf byl doktor a řekl mi: Karle, já vím, že ty nelžeš, ale teď musíš lhát a říct, že se vrátím. Ale já už se nevrátím," vybavuje si.

„Pan doktor byl totiž z Ukrajiny a už před válkou utekl před bolševiky do Československa, kde i s manželkou vystudovali. Možná věděli, co by jim hrozilo, kdyby tu zůstali," uvažuje.

Nezvládl jsem to a Němce minul 

Němci nebyli 1. května 1945 ještě zdaleka u konce s dechem. Proto řada „povstalců- amatérů" – z boje rychle vycouvala. Mezi nimi i Karel Lang.

„Když jsme slyšeli, že jedou Němci v plné síle s kulomety, tak jsem řekl švagrovi: Mirku, při nejhorším se ukryjeme tady v té kupě hnoje," říká.

Jediného německého vojáka, kterého prý mohl zastřelit, netrefil.

„Byl ode mě asi osm set metrů. Tak jsem ho asi o osm set metrů minul, protože jsem nikdy v životě v ruce nedržel pušku. Zpětný náraz se mnou škubnul, takže jsem to nezvládl," směje se své nešikovnosti.

Uřízli mu přirození a vrazili do úst

Situace v Přerově se mezitím dramaticky změnila. Začalo zatýkání lidí, boje u nádraží i v centru města.

„Když jsem se brzy ráno umýval pod pumpou, slyšel jsem střelbu z kulometu. Ve stejný den jsem se pak dozvěděl, že zastřelili pana Gremlicu, hospodského, když chtěl utéct přes plot. Někdo ho musel udat," je přesvědčen.

„Znal jsem i další oběť povstání – vazače knih Jaroslava Motáně, kterému se říkalo „šerif," protože byl velký tramp. Po vyvolání povstání měli všichni sraz u Klobouků za Čekyní, kde byl takový lesní altánek. Mě tam ale naši nepustili – a udělali dobře. Ti, co tam tehdy šli, přišli o život. Nějaký Jura Nepalů, se kterým jsem hrával v beku, tam šel. Němci mu prý uřízli přirození a vrazili do pusy. Tak jsem to alespoň slyšel," dodává.

Zbytečně zemřela spousta lidí

Němci mířili v plné síle od Bystřice.

„Měli spoustu síly na to, aby roztřískali celý Přerov, a nejen Předmostí. Přišel za námi pan Ratiborský a říkal: Chlapi, není pravda, že je konec války. V Ostravě jsou hrozné boje. Byl jsem tenkrát u Knejzlíkovy redakce v Předmostí a měl pušku v ruce. Kdosi mi řekl: Karle, pusť to. Tak jsem jen otevřel dlaň a puška spadla na zem. Nikdo neví, kde ty zbraně nakonec skončily," podotýká.

Svůj názor na Přerovské povstání Karel Lang nezměnil ani po letech.

„Byl to paskvil a zbytečně tam zemřela spousta lidí. Šerif Motáňů v tom možná mohl mít prsty, ale ti ostatní těžko. Nikdo nevěděl, kdo je u partyzánů. Když se pak vyrojili, najednou s nimi pochodovali s kvéry i chlapi, kteří před tím celou dobu jen seděli v hospodě," uzavírá.