O politiku se Helena Netopilová zajímala vždycky. Jak sama říká, vyrůstala v podnětném a někdy i bouřlivém prostředí.

„Doma se hodně četlo, diskutovalo a mluvilo o politice. Z toho jsem si odnesla zájem o veřejné dění. Je důležité nenechat se napálit a vytvořit si na všechno vlastní názor," vysvětluje.

S tehdejším režimem měla problémy už na vysoké škole. Na rok z ní musela dokonce odejít.

„Potom jsem ji dokončovala. Chvíli jsem učila na základní škole v Praze, když přišel výbuch v Černobylu. Skutečnost byla v přímém rozporu s tím, co se veřejně říkalo. Stýkala jsem se lidmi, kteří problematice rozuměli a varovala jsem ostatní, ať nejí zeleninu ze svých zahrádek a podobně. Začala mě vyšetřovat státní bezpečnost, vrátila jsem se do Přerova, ale tady o mně už stejně věděli," vzpomíná. Nakonec se jí podařilo získat práci na průmyslové škole v Lipníku. Tam ji v listopadu 1989 zastihla i revoluce.

Lakají ji exotické země

„Od roku 1990 jsem začala učit na přerovském gymnáziu. Měla jsem malé dítě a začala jsem s kolegyní ve škole dělat zájezdy do ciziny, které jsme samy provázely. Takto jsem se realizovala," doplňuje. Cestování je také jedním z jejich koníčků. Lákají ji exotické země, ráda by se podívala také na Island.

Další koníček? Street art

Mezi její další zájmy patří i výtvarné umění a hlavně street art.

„Mám ráda věci, které souvisí s veřejným prostorem. I proto jsme se studenty vymalovali podjezd v Předmostí, Památník lovců mamutů nebo jednu z budov Armády spásy. Ráda bych dostala umění do ulic a tím i mezi lidi," říká. Kromě výtvarné výchovy vyučuje i ruský jazyk.

Nepřekvapí, že je fanynkou tvorby anglického street artového umělce Banksyho.

„Je to fenomén. Líbí se mi, že spojuje výtvarno s politikou, se sociálními tématy. Byla bych hrozně ráda, kdyby tady v Přerově operoval takový Banksy. Nejde mi o ničení omítek domů, to je jasné – jde to udělat zajímavě a nápaditě i bez toho, aby člověk musel místa ničit," dodává.

Ve volném čase, kterého má čím dál méně, chodí na procházky se psem.

„Bezvadně si tím pročistím hlavu. Mám velkého psa, který se potřebuje proběhnout každý den. Pokud nejdu, tak jsem nervózní a mám výčitky svědomí – oddaně totiž svému psovi sloužím," směje se na závěr. (ina)