Na kurtech spolu prožily léta dětství i dospívání. A byly prý jako dvojčata.

„V té době jsme byly pořád spolu a vzájemně se povzbuzovaly na zápasech. Dokázala všechny kolem neskutečně vyhecovat, a když se nedařilo, tak jen zvedla prst a řekla: Makej! I když se naše cesty rozdělily a Jana šla do Ameriky, byly jsme pořád v kontaktu - vlastně až doteď,“ vzpomíná.

Tréninkové dětství a mládí prožily obě v Přerově a ubytovány byly spolu s ostatními sportovci na hotelu Strojař.

Obě také studovaly na zdejším Gymnáziu Jakuba Škody.

Volného času prý ale moc nebylo, protože každý den absolvovaly náročné tréninky pod vedením trenéra Petra Huťky.

„Dokonce si dodnes pamatuji i číslo pokoje, ve kterém Jana na Strojaři bydlela - 405. Tehdy jsme byli v Přerově semknutá parta, na to strašně ráda vzpomínám, protože nám to všude záviděli, a později jsem už nic takového nezažila. Jana pro mě byla jako starší sestra a dohlížela na mě, protože jsem byla o dva roky mladší,“ dodává Jana Rychlá, která stále nemůže uvěřit tak bolestné ztrátě.

„Vybaví se mi všechny vzpomínky, oslava maturity i to, jak jsme prožívaly každé vítězství a úspěch. Když mi řekli, že zemřela, sevřel se mi žaludek a stále tomu nemůžu uvěřit,“ uzavírá.