Kliknutím zvětšítePřed čtyřmi lety se ale musel popasovat s krutou ránou osudu - zemřela mu maminka.
Se svými pocity se svěřuje ve svém videoklipu, který zaznamenal během několika dní veliký úspěch.
Ivo, můžete přiblížit okolnosti vzniku písně a videoklipu?
Píseň vznikla asi před rokem na popud toho, že mi před čtyřmi lety zemřela maminka a nějakým způsobem jsem se s touto skutečností vyrovnával. Truchlil jsem vždy sám, než s někým a v nějaké takové chvilce mě napadly různé melodie i text. Původně byla píseň v angličtině, poté jsem ji přepsal do češtiny, protože mi to dávalo větší smysl.
Jak se vůbec hokejista dostane k hudbě?
Ve čtrnácti letech mi spoluhráč na tréninku zlomil omylem ruku. Když mi pak lékař sádru sundal, učil jsem se hrát na tátově staré kytaře. Strašně mě to chytlo, během necelého roku se pořídila elektrická kytara a začal jsem s kamarády hrát v kapele, takže jsem měl stále motivaci zlepšovat se. Po smrti mamky jsem se začal hudbě věnovat více, začal jsem se učit hrát na další hudební nástroje, například na klavír nebo bicí.
Od tragické události uplynuly čtyři roky, nenapadlo vás složit píseň již dříve?
S písní i videoklipem jsem si dal na čas, nechtěl jsem nic uspěchat. Neměl jsem ani dobrou myšlenku, ta přišla právě až před rokem. Původně jsem zamýšlel vydat pouze píseň s tím, že k tomu udělám video seskládané z fotografií. Pak mě ale napadlo, že když už jsem hudbu nahrát ve studiu, proč k tomu neudělat také pořádný videoklip.
Vraťme se k videoklipu, jedná se o váš vůbec první videoklip. Jak jste věděl, na koho se obrátit, co se týká kamery?
Jedna přerovská kapela měla zrovna nový klip a mě se líbil ten západní a moderní styl, zjistil jsem si, kdo jim to natáčel a kontaktoval jsem Michala Nováka, se kterým jsem se poté domluvil na spolupráci. Vzájemně jsme si sdělili nápady a vize, během přibližně čtyřhodinové diskuze jsme došli k tomu, že budou dvě ústřední scény. Natáčelo se v Sušicích, kde bydlí otec a v Lipníku nad Bečvou v Kulturním Domě Echo. Všechno jsme museli stihnout za dvanáct hodin, s tím, že jsem si musel dopředu nachystat harmonogram veškerých posunů a přesunů – všechno muselo být perfektně naplánované.
A herci?
Klip jsem pojal tak, že jsme nechtěl, aby v něm účinkovali nějací herci. Oslovil jsem proto lidi, o kterých jsem věděl, že také přišli o někoho blízkého. Vystupují v něm členové rodiny i kamarádi.
Nemuseli tedy hrát žádnou bolest, na vlastní kůži ji totiž prožili.
Videoklip spatřil světlo světa 13. května, plánoval jste to právě na Den matek?
Vůbec ne, ve finále mě upozornila sestra, že je to právě na Den matek. Nejprve jsem zamýšlel videoklip zveřejnit až v červnu, v den mamčiných narozenin.
Jaké jsou ohlasy, čekal jste to?
Ohlasy jsou pozitivní, lidem se to líbí. Další lidé se ve videoklipu zhlédli, dokonce mi psali v komentářích i soukromých zprávách a podělili se o svůj příběh. Celé mě to motivuje pokračovat v této činnosti i v budoucnu. Nechci ale tvořit hudbu, která by byla klasická nebo nesmyslná. Určitě se mě to bude zase nějakým způsobem dotýkat.
30
1
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
