O správnou hanáčtinu vedeme spory, říká kurátorka výstavy Magda Barboříková

Podle Magdy Barboříkové se ale jinak mluví třeba u Litovle a jinak zase ve Staré Vsi.

„Já pocházím od Staré Vsi a tam se říkalo „myslém a prosém tě," zatímco v Litovli „meslim a prosim tě." Vedeme tedy neustálé spory o to, jaká hanáčtina je ta správná," podotýká.

Na chodbě přerovského zámku se na vás usmívá fotografie bodrého „stréca Křópala", který měnil až vyměnil, ale můžete obdivovat také zdařilé fotografie Jitky Hanákové, mapující některé momenty padesátileté historie Folklorního souboru Haná v Přerově.

Výstava Poklady z hůry aneb Jak se žilo na Hané ale návštěvníky zavede také do typické hanácké vesnice. A v té nesmí chybět hospoda, kostelík, grunt a stodola s výhledem na humna a lány obilí.

„Chtěli jsme ukázat, jak se žilo na přelomu devatenáctého a dvacátého století na hanáckém venkově, a proto vznikly stylizované rekonstrukce interiérů a pokojíčky s dobovými předměty," přibližuje kurátor výstavy Kamil Lukeš.

Liturgické předměty, sošky, ale i trojrozměrné lidové obrazy, malovaná svatební truhla či zdobená keramika. Všechny tyto předměty připomínají život rodin na Hané. Snad nejvíce ho ale symbolizuje dřevěný stůl z roku 1810.

„Byl místem, u kterého se scházela celá rodina - na večeři, ale i k žehnání chleba či modlitbě," vysvětluje.

K hanácké vesnici neodmyslitelně patřila také hospoda, ve které uzavírali své handly sedláci. Ale život sedláků, to nebyl jen handl kravky za koně, ale především tvrdá dřina na poli. I proto je součástí expozice dobové nářadí, které používali zemědělci při práci - pluh, vidle, povříslo na svazování snopů nebo hřeben na vyčesávání lnu.

„Hanáci nikdy nic nevyhodili, ale všechny důležité věci ukryli na půdu. A protože tam byly i mnohé osobní věci a ležely tam dlouho, staly se z nich opravdové poklady z hůry," líčí muzejní pedagožka Kateřina Tomešková.

Návštěvníci najdou na půdě i vzácné předměty.

„Pro nás Přerováky je opravdovým klenotem přerovská truhla, na které je napsané, že ji 29. června roku 1830 nechal vyrobit jeden zdejší měšťan. Každý si tu ale najde něco, co ho zaujme," podotýká Kamil Lukeš.

Expozici si hned první den prohlédly desítky lidí od mladých až po ty nejstarší.

„Vyrůstala jsem ve Staré Vsi a bydleli jsme v typické usedlosti. Doma jsme i my děti musely dělat všechno - prostírat, přetrhávat řepu, ale i další práce na poli," zavzpomínala na své dětství jedna z návštěvnic Miloslava Smolíková.