Studený vítr bičoval louku na kraji obce, odkud se na vyjížďku vyráželo. I proto se většina musela posilnit štamprlí domácí slivovice. „Počasí je jako za dřívějších časů. Už jsme si zvykli, že je tepleji, ale tohle je správné hubertovské počasí. Povrch není zmrzlý, takže jsou ideální podmínky pro koně," vysvětlila za organizátory Eva Petříková.

Na Hubertovu jízdu dorazilo více než padesát jezdců a koní. Nejmladší účastnici byly tři roky a trasu absolvovala na poníkovi. „Na různých místech v okolí jsou postaveny překážky, které se dají přeskočit i objet. Tak, aby si mladí koně zaskákali, ale aby si jízdu užili také staří rajťáci. Letos tady mám i malou dceru, takže jsme udělali i krokový lot pro rodiče s dětmi," doplnila.

Hubertovu jízdu nevynechal ani pětasedmdesátiletý Vladimír Nesňal. Na bílé kobyle v červeném kabátci a bílých rukavičkách dal připomenout eleganci sportu. „Pokaždé se těším, ale překážky už neskáču. Když jsem byl mladý, jezdil jsem dostihy i překážky a ročně jsem se účastnil dvou či třech hubertusů. Nejkrásnější pohled na svět je totiž z koňského hřbetu," prozradil. Koně chová už třicet let a jeho stájí prošlo na pětadvacet hříbat.

Pozdravit a doprovodit jezdce si nenechal ujít další pamětník, pan František Sobota, který byl u počátků založení zdejšího jezdeckého oddílu. „Zakládali ho naši pantátové. Bylo to v roce 1965, měl jsem tehdy čtrnáct let a poprvé jsem jel Hubertovu jízdu v šestnácti v Pavlovicích. Koně doma pořád mám, jen kolena a záda už nejsou, co bývala. Snad se ale ještě někdy Hubertovy jízdy zúčastním," zadoufal. Za dlouhé roky pamatuje mnohé. „Mockrát nám nasněžilo, ale v takovém počasí zase nebyla velká zima. Dříve býval také soud – jestli někdo pochybil při jízdě či nebyl vhodně upravený, tak byl odsouzen a zaplatil flašku," zavzpomínal. „Jsem moc rád, že se tradice stále udržuje," dodal pan Sobota.

Jezdci na zakončení sezony přijeli z blízkého i dalekého okolí. „Jdeme po kopytě z Újezdce. Máme nového koně, který ještě Hubertovu jízdu neabsolvoval, takže doufám, že to zvládneme," řekl Milan Kropáč. Z Dřevohostic zase vyrazila Kristýna Kelarová. „Hubertova jízda v Beňově je hodně o setkání se známými, je tady parádní parta. Proti zimě se obrníme slivovicí a také rychlou jízdou, to se člověk hned zahřeje," vysvětlila.

Úderem jedenácté pak houf jezdců vyrazil do okolních polí a remízků. V čele, jak tradice velí, se držel jezdec s liškou, kterého nesmí nikdo předjet.