„Pokud se podaří propojit dva fenomény - umělecké kovářství a architekturu paláce - vznikne něco zcela mimořádného,“ říká v rozhovoru pro Deník kastelán Helfštýna Jan Lauro.

Rekonstrukce renesančního paláce na Helfštýně se odkládala desítky let. Cítil jste při přebírání ocenění Stavba roku úlevu a satisfakci?
Obnovu renesančního paláce jsme neřešili s úmyslem budoucího získávání cen. O to milejší jsou všechna ta překvapení - projekt je tak mnohovrstevnatý, že zaujal nejen obec architektonickou, ale i památkářskou, muzeologickou či designérskou. Ceny, které palác za posledního půl roku posbíral, jsou napříč tímto spektrem. Získali jsme ocenění Rudolfa Eitelberga za urbanismus a památkovou péči, obnova paláce se stala nejlepší rekonstrukcí v soutěži Stavba roku Olomouckého kraje, získala nominaci do shortlistu top pěti projektů v kategorii „Rebirth“ mezinárodní ceny na architekturu Dezeen, ale i nominaci na Českou cenu za architekturu. V Betlémské kapli v Praze, kde jsme přebírali ocenění za Stavbu roku, byla k vidění přehlídka toho nejlepšího ze stavitelství v České republice během uplynulé sezony. V obrovské konkurenci 92 staveb se Helfštýn objevil mezi desítkou nejlepších počinů roku. To je důkaz toho, že veškerá vynaložená snaha nebyla marná, a že se skutečně zúročila tím nejlepším možným způsobem. A mé vlastní pocity? Když se správce moravské kulturní památky dostane na místa, kde se odehrávaly ty nejvýznamnější okamžiky národních dějin, a má možnost promluvit k pěti stovce posluchačů, je to velmi emocionální a moc si této příležitosti vážím. Na pódiu jsme stanuli společně se stavbyvedoucím, panem inženýrem Vysloužilem, který po celou dobu rekonstrukce držel otěže všech dělnických, stavebních, řemeslných a jiných profesí pevně v rukou. Bylo pěkné vidět v Betlémské kapli velkoformátové snímky a letecké záběry Helfštýna a vnímat uznání od odborníků stavařů, projektantů i architektů. Když jsem se vrátil z Prahy, tak jsem se dozvěděl něco mimořádného. Londýnský magazín Dezeen vybral Helfštýn ze 4 700 staveb z celého světa do shortlistu a v uplynulých dvou měsících se uskutečnilo hlasování veřejnosti. Helfštýn se stal jeho absolutním vítězem. Znamená to, že je obnova paláce vnímána širokou veřejností jako nejvýraznější stavba, nebo alespoň na pohled nejatraktivnější. Pokud jsme tedy měli dosud na Helfštýně dva fenomény a pilíře - umělecké kovářství a dobrovolnictví, tak od roku 2020 do toho můžeme směle počítat i současnou architekturu. Určitě to bude jeden ze základních kamenů, na kterém budeme stavět všechny budoucí akce, kulturně společenské dění, semináře a přednášky - protože ten ohlas je opravdu fenomenální.

Které aspekty u odborné poroty v soutěži Stavba roku převážily?
Vydali k tomu katalog o 320 stranách, ve kterém je formulace na jeden odstavec. Vyznívá zhruba v tom duchu, že oceňují především kompletní záchranu domu, nesmírnou citlivost vůči kulturní památce, zpřístupnění objektu ve všech úrovních a také zpřístupnění expoziční části. To byly základní momenty, kterých si porota nejvíce všímala - a myslím si, že to byly i aspekty, na které jsme my jako provozovatel nejvíce dbali a chtěli jsme, aby byly dodrženy v maximální možné míře. Rozhodovaly jak technické detaily, tak i architektonická čistota.

Všímala si odborná porota i expozic, které jsou součástí renesančního paláce? Ať už jsou to původní kamenicko-sochařské články někdejšího sídla významných panovnických rodů, které přibližují, jak Helfštýn v minulosti vypadal, nebo nálezy archeologů z minulých let?
V rámci hodnocení to sice hrálo svou roli, ale rozhodně ne tak významnou, jako když tady byla komise z národní ceny Gloria musaealis. Za tu jsme získali třetí místo a odborníci šli vyloženě jen po expozicích. Komise složená převážně z architektů a projektantů se v soutěži Stavba roku zaměřovala na celek a celkové působení, řemeslné a stavební zpracování, na čistotu a působení těch hmot. Expozice byly jen malým zlomkem v tom všem.

Projekt záchrany renesančního paláce se v minulých desetiletích neustále odkládal. Co pro vás osobně znamená fakt, že se ho podařilo dotáhnout do zdárného konce?
Pro mě je to obrovská satisfakce a klíčový moment v tom, že mohu konečně klidně spát bez obav, že zchátralý objekt ohrozí návštěvníky nebo spadne. Před lety byl stav paláce skutečně tristní a bylo nezáviděníhodné v něčem takovém vůbec fungovat. Získání ocenění Stavba roku také znamená otevřené dveře do úplně jiného světa. Prožívám to velmi citlivě, protože řada mých pedagogů, osobností z katedry dějin umění, Akademie věd, ke kterým jsem kdysi jako student vzhlížel, mě teď navštěvuje a nechávají se s radostí provést hradem. Stejně jako to těší je, těší oprava paláce i mě. Jsem rád, že jim mohu jejich úsilí a energii alespoň tímto způsobem vracet.

Hefaiston 2021, setkání uměleckých kovářů na Helfštýně, 28. srpna
Hefaiston žije! Helfštýn zaplnily zástupy kovářů a návštěvníků

Kdo má podle vás největší zásluhu na zdařilé rekonstrukci?
Je to samozřejmě stavba, na které se podílela celá řada lidí. Autorem projektu je Miroslav Pospíšil a spoluautorem Martin Karlík, což jsou pánové, kteří jsou otci tohoto velkého dítěte. Bez nich by nemělo šanci dozrát. Byla to samozřejmě velká kolektivní práce - bylo potřeba přesvědčit investora, památkáře a všechny zainteresované orgány. Myslím si, že argumentační schopnosti pana architekta Pospíšila, jeho schopnost vysvětlovat věci do nejmenších detailů, je na tak vysoké úrovni, že to, co se řadě jeho předchůdců nedařilo, on dokázal dotáhnout do konce - a to je asi největší přidaná hodnota projektu. Zhotovitelem bylo Sdružení pro obnovu paláce na hradě Helfštýně ve složení firem Hochtief a Archatt. Zatímco architekti byli těmi hlavami, v nichž se zrodil nápad, Hochtief s Archattem byly ty ruce, které nápad převedly do fyzické podoby. Bez maximálního nasazení, bez zdolání obrovských vzdáleností, mrazů a dlouhých zim, by to nebylo možné. Myslím si, že ne každá firma by se s tím dokázala takto vypořádat.

Zasáhl do realizace stavby covid-19?
Ten za hradbami naštěstí nefungoval, máme velkou kamennou obranu. V rámci všech problémů to byl problém zcela marginální.

Letošní návštěvnická sezona ukázala, že se úsilí vyplatilo. Podle ředitele Muzea Komenského prošlo hradem jen během léta na 62 tisíc lidí…
Na počátku sezony jsme byli trochu zaskočeni, protože jsme se báli toho, že nebudeme moci provoz pořádně rozběhnout. Různá omezení a opatření nás hodně demotivovaly a bylo velice duchamorné tady působit na prázdném domě. Přišli jsme o řadu návštěvnických dní, které byly pěkné, slunečné a mohli jsme si je užít s lidmi. I přesto, že jsme přišli o desítky tisíc návštěvníků, léto to zcela zásadním způsobem dohnalo. Myslím si, že ta letošní sezona, pokud ji přečkáme až do úplného uzavření hradu na konci listopadu, bude patřit skutečně k těm nejlepším. Jestliže byl už letos zájem velký, tak v příštím roce se máme na co těšit - už to nebudou jen lidé z České republiky, ale mohli by se k nám vrátit i návštěvníci z různých zemí světa.

Zvažujete i propojení celosvětového setkání uměleckých kovářů Hefaiston s oceněnou architekturou?
Myslím si, že kvůli Hefaistonu zůstane Helfštýn světový nadále, ale přibude k tomu nový fenomén - renesanční palác. Pokud se ty dva fenomény na konci srpna podaří propojit, tak vznikne něco zcela mimořádného.