Uvědomoval jste si při vaření, že vaříte pro někoho slavného?

Nic takového jsme si v kuchyni neuvědomovali. Základní požadavek trenéra byl, aby se tady hokejisté cítili domácky, takže žádné speciální věci nebyly. Je to hokejový klub, který je sice nejbohatší v Evropě, ale hráči jsou pořád jenom lidé.

Ale přece jen, nemá člověk pocit, že se musí víc snažit?

Takový pocit máme asi dva dny, než si vzájemně zvykneme a než zjistíme, co lidem chutná víc a co míň. Ale ty zbývající dny už jsou příjemné jak pro nás, tak pro hosty.

Co konkrétně jste hokejistům připravoval?

K snídani si přáli tradiční ruskou ovesnou a pohankovou kaši na rozdíl od českých párků či vajíček. A požadavek lékaře a trenéra byl, aby v poledne měli pouze lehké jídlo. Polévku ve stylu vývaru, ať už slepičí nebo hovězí, nebo lehkou zeleninovou. K tomu nějakou rybu a kuřecí maso. Hodně se vařily těstoviny a rýže. A samozřejmě měli salátový bufet.

A večeře?

Večer už jsme dostali volnou ruku, mohli jsme vařit i českou kuchyni. A dělal jsem tematické večery. Jeden den měli dokonce i ruský, takže jsme dělali boršč a pelmeně.

Jaká byla odezva na ruské jídlo? Mnozí hokejisté ho přece jen znají od maminky.

Pochutnali si. Pro polévku si někteří přišli i dvakrát.

Co ještě jste dali hokejistům ochutnat?

Myslím, že spousta z nich tady okusila jídla, která v životě nejedla a možná by se k nim ani běžně nedostala. Jako třeba tlačenku nebo nakládané tvarůžky. Dávali jsme jim ochutnat všechno a musím říct, že to sklidilo úspěch.

S hokejisty jste byl při vydávání jídla v osobním kontaktu, dokážete říct, jaký měl kdo vkus, co se jídla týče?

Žádný speciální vkus neměli. Ale úplně všichni, v čele Arťuchinem, si pochutnávali na těstovinách s boloňskou omáčkou. Ty jsme jim připravovali asi třetí den a pak jsme je vařili ještě několikrát. Často si o ně říkali. A Češi byli samozřejmě rádi, když měli něco českého. Rusové spíš zkoušeli, ale chutnalo jim všechno.

Překvapilo je na české kuchyni něco?

Dělali jsme pro ně i knedlíky, protože k české kuchyni prostě patří. Někteří z toho byly ze začátku zaražení, protože je neznali, a dávali si jinou přílohu. Třeba ke svíčkové nebo k rajské. S kolegy jsme je přesvědčili, ať si dají aspoň jeden, a nakonec jim chutnaly.

Odváželi si nějaké recepty?

Recepty ne, ale při rozhovorech s ředitelem několik hokejistů včetně vedení týmu projevilo zájem odvézt si nás – kuchaře. Že si na stadionu v Petrohradě zařídí kuchyni a vezmou se nás s sebou, ředitel nás samozřejmě nedal.

A lákalo by vás to?

Už jsem v zahraničí pracoval, mně se líbí tady na hotelu Fit*** v Přerově.

BARBORA HANOUSKOVÁ