V jejich očích se totiž zrcadlilo něco, čemu asi jen málokterý muž odolá. Touha po adrenalinovém zážitku? Ne. Zpečetění dlouholetého svazku? Kdo by to chtěl. Pravda je jiná. Tyto mladé dámy skutečně věří v tradiční hodnoty manželství, a to je v dnešní době téměř zázrak.

Svatba nanečisto, jejíž druhý ročník v sobotu uspořádala agentura Svatební agent z Bochoře u Přerova, přitáhla do klubu Teplo na Horním náměstí ještě více lidí než loni. Pořadatelům už nestačil jen jeden sál, ale zabrali celou budovu.

Hned u vchodu byla zaparkovaná limuzína a zvědaví návštěvníci mohli do jejích útrob nahlédnout otevřeným okénkem. Muži se promenádovali po chodbách se svými partnerkami a někteří jen kroutili hlavou nad tím, co všechno je nutné k tomu, aby se mohli oženit.

Krásná jeden den

Upřímně se přiznávám k tomu, že mě ze všeho nejvíce zaujala výzdoba svatebních stolů. Bizarní postavičky nevěst a ženichů, zapletené do sebe podivně zkroucenými drátky, jakoby evokovaly trvalost a neotřesitelnost budoucího svazku. Muži byli v těchto výjevech převážně těmi, kdo jsou na kolenou a padají, ženy zase těmi, které jimi smýkají.

Starší dáma, která šla kolem, jen uznale pokynula hlavou. „Pravdivá dekorace,“ podotkla a svou pozornost rychle obrátila k živým květům. „Jsou taky krásné jeden den, jako nevěsta,“ usmála se zkušeně.

Pochopila jsem, že připravit svatbu není vůbec jednoduché. Potřebujete tento výčet věcí: polštářek na prstýnky, prstýnky, kytici, šaty pro nevěstu, šaty pro ženicha, družičky a celé příbuzenstvo, limuzínu, nazdobené stoly plné jídla a pití, příjemnou restauraci v příjemném prostředí, spoustu cetek a dekorací. Chomout a talíře na rozbíjení, něco vypůjčeného a něco modrého. Je jisté, že než to všechno seženete, chuť na svatbu vás přejde.

Kdo si vezme rohové, do roka se vdá

Sedmasedmdesátiletá Marie Křížková z Přerova, která se přišla do klubu Teplo na Svatbu nanečisto podívat, se při pohledu na dekorace zasnila. „Moje svatba byla trochu jiná, vdávala jsem se v roce 1953 a nebylo mi ani dvacet. V té době, když se žena vdávala později, byla už stará panna,“ vyprávěla mi.

Vdávala se prý oproti zvyklostem ve čtvrtek, na sobě měla kostýmek kávové barvy a v ruce bílé psaníčko plné koláčků. „Je to takový zvyk, kdo si vezme ty rohové, do roka se vdá,“ vysvětlovala. Podle ní prý není důležité, kolik lidí přijde na hostinu a jaké má nevěsta šaty. „Důležité je, jak se ti dva mají rádi, jestli žijí dneškem a plánují společně děti,“ poučila mě.

V prostorách klubu Teplo nebylo pro budoucí nevěsty těžké najít inspiraci. Svatební šílenství tu dýchalo z každého koutu místnosti. Nabízelo se úplně vše – od záplavy šatů a módních doplňků přes kosmetiku až po cukroví, alba nebo útulnou restauraci.

Netradičně nazdobenými dorty zaujala přítomné cukrářka Petra Skýpalová z Čekyně. Vedle klasických třípatrových se mohla pochlubit i jedním, který byl ozvláštněný marcipánovými figurkami, inspirovanými filmem Mrtvá nevěsta. „Dorty peču já, figurky zase vyrábí manžel. Podle mě se na svatebním dortu nesmí šetřit, protože je klenotem každé hostiny,“ řekla cukrářka.

Nejen účes, ale i ornament na krku

Zážitkem pro budoucí nevěsty byl i kadeřnický salon v prvním patře. Mladé ženy se tu střídaly jako na běžícím páse. Účes a líčení ale, jak jsem záhy pochopila, nejsou jedinou vizitkou dokonalého vzhledu. Moderní nevěsta, která chce být opravdu „in“, by měla zvolit i takzvaný body painting.

„Vydrží na těle i několik hodin a dívky si můžou vybrat ze vzorů různých barev. Airbrush se tvoří s pomocí nastřikovací pistole třeba na tváři nebo na krku. Když chce dnes nevěsta opravdu zaujmout, tak zvolí tento způsob,“ zasvětil mě do tajů svého umění Robin Šindler z Přerova, který předváděl ukázky zdobení na přítomných ženách.

Snažím se najít alespoň jednu nevěstu, která se letos bude vdávat. Mezi davy dívek to není žádný problém. „Líbí se mi svatební dekorace ve fialovém odstínu, něco takového si sama představuji. Zaujal mě i jeden účes, který bych si možná na svatbu nechala udělat,“ plánuje si třeba pětadvacetiletá dívka z Kroměříže, která se má vdávat v červenci. „S přítelem se známe už deset let, a tak jsme si řekli, že do toho půjdeme,“ vysvětlila.

Na svou romantickou svatbu zavzpomínala i další z přítomných Zuzana Šindlerová. „Brali jsme se z lásky a obřad měli v altánku u lesa. Na hostině bylo asi třicet lidí a myslím, že je vždycky lepší, když se svatba dělá v úzkém rodinném kruhu,“ řekla.

Velký sál klubu se pomalu začíná zaplňovat. Blíží se totiž chvíle, na kterou všichni netrpělivě čekají. Módní přehlídka. Na molu se střídají nevěsty ve sněhobílých šatech, ženichové i družičky. Lidé nadšeně tleskají.

Jeden z vyšňořených chlapců, jsou mu sotva tři roky, se ve chvíli, kdy má vyjít na přehlídkové molo, samou nervozitou zastaví. Neudělá ani krok. Lidé v sále se tomu roztomilému zaváhání zasmějí, mně to ale příliš k smíchu nepřipadá.

Je vůbec dobré zkoušet svatbu nanečisto?, ptám se sama sebe. Co když člověk v rozhodující chvíli zůstane takto stát a vůbec se nepohne? Naštěstí přichází velké finále a všichni účinkující se uklánějí. Váhající chlapec je s nimi také. Všimla jsem si starší ženy v řadě za mnou, která má slzy v očích. Ze sálu se ozývá frenetický potlesk. Návštěvníci tak dávají všem najevo, že svatba je fenomén, který jen tak něco nepřekoná.