Letos je to už sedmadvacátý ročník akce, během níž hrad po sedm dní hostí mistry černého cechu a jejich pomocníky. Na konci týdne tak Helfštýn získá nový přírůstek do sbírky uměleckého kovářství, který vzniká přímo v jeho kovárně.

„Kdybychom si představili Helfštýn jako lidské tělo, hradní kovárna by byla jeho srdcem. Tím srdcem, které se tu a tam rozezní kováním," popisoval kastelán Jan Lauro při oficiálním zahájení Kovářského fóra.

Přirovnání je to přesné, protože právě kovářstvím hrad žije. Už na Fórum se sjíždějí umělečtí kováři ze všech koutů světa, aby se mohli zúčastnit jedné z největších kovářských událostí na světě, mezinárodního setkání Hefaiston. Setkání letos připadá na víkend od pátku 28. srpna do neděle 30. srpna a Fórum je přípravou na něj.

Slovenský kovář Marian Volentier zapaluje pec. Za chvíli se komínem line typická vůně černého uhlí. Než bude moci zpracovávat ocelovou tyč, bude třeba ještě hodně uhlí, aby měla výheň tu správnou teplotu.

Významným momentem pro Volentierovu kariéru bylo, když začal studovat umělecké kovářství. „Tehdy jsem se rozhodl, že své umění budu rozvíjet a stanu se uměleckým kovářem. Další důležitý moment nastal, když jsem poprvé zajel na Helfštýn a poznal zdejší atmosféru i vystavené práce. To mě motivovalo, abych se začal věnovat kovaným plastikám a sochám," popisuje Volentier.

Od té doby se několikrát zapsal do paměti návštěvníků Hefaistonu, například plastikou Správce pekel. Když jej pak správa Helfštýna pozvala na Kovářské fórum, vůbec neváhal. Za svého jediného pomocníka si přizval Daniela Kluchu, který na uměleckého kováře teprve studuje.

Pro hrad má Marian Volentier v plánu vytvořit opět plastiku, malou mořskou vílu. „Zaujal mě její příběh. Pak jsem dostal nápad, jak bych sochu vytvořil, nakreslil jsem ho a teď přes týden ho chci vytvořit. Metr vysoká socha bude zobrazovat vílu v momentě, když se rozhodovala mezi láskou a možností, že lásku ztratí, když se rozhodla stát se na krátký čas člověkem," svěřuje se Volentier se svými plány.

Na ocelovou tyč dopadá pět ran kladivem. Ačkoliv už dnes mají kováři k dispozici stroje, které nejtěžší práci odvedou za ně, zůstává kladivo s kovadlinou stále těmi nejzákladnějšími nástroji. Stejně jako pec a uhlí. Stejně jako ocelová trpělivost při pomalém zrodu nové sochy.

Autor: MARTINA VRTĚLOVÁ