Ojedinělý sbor trubačů se těšil velkého zájmu a obdivu. Jeho existence však skončila až příliš brzy. Na události, které se odehrály zhruba před půl stoletím, dodnes vzpomínají dva pamětníci a zároveň nejstarší členové sboru v Kokorách – Metoděj Rygal a Bohumil Čechák.
„Hasičský trubačský sbor byl založen v roce 1950. Působilo nás v něm celkem asi dvanáct členů. Vedoucím byl František Mandrholec. Byl to vynikající muzikant, který nám skládal různé znělky a skladby. Každá byla určena pro jinou příležitost a událost. Skladeb jsme měli nejméně dvanáct nebo čtrnáct,“ zavzpomínal pětasedmdesátiletý Metoděj Rygal.
Kokorští trubači se ve své době účastnili významných událostí, ke kterým patřilo například slavnostní otevírání hasičských zbrojnic.
„Jednou znělkou jsme svolávali i hasiče ke schůzi. Nebylo tehdy třeba nikoho obesílat písemně, jako je tomu teď. A to se vždycky všichni dostavili,“ zavzpomínal jednasedmdesátiletý Bohumil Čechák.
Ze své slávy se však trubači těšili pouhé dva roky. Jejich „kariéru“ ukončila tragédie, k níž došlo v roce 1952. „Tehdy se náš hasičský sbor vracel z nějaké akce z Mariánského Údolí. Na cestě měli havárii, při které zemřel jeden hasič. Byl z toho veřejný proces, který se odehrál v přerovské sokolovně.
Sedm účastníků nehody bylo vyšetřováno a postaveno před soud. Byli označeni za zapřísáhlé nepřátele pracujícího lidu. Někteří byli odsouzeni k vězení, nezletilí byli vyloučeni ze škol,“ poodkryl část historie Rygál.
Po této události většina členů kokorského hasičského sboru, kterých bylo více než stovka, rezignovala. To vedlo k tomu, že se rozpadl i hasičský trubačský sbor. „Později byla sice snaha tento sbor oživit, ale jeho fungování nikdy dlouho nevydrželo,“ řekl Čechák.
