Každý den si zapisoval do svého deníku, na jehož základě vznikl dokument. Ten zhlédli v úterý žáci druhých stupňů základních škol v přerovském kině Hvězda.

„V Tršicích, kde se příběh stal, to bylo dlouho tabuizované téma. Až do roku 1997, kdy profesor Ludvík Václavek vydal knihu Deník Otty Wolfa. V Tršicích o tom nechtěli mluvit, to období bylo velmi dramatické a atmosféra tam byla hrozná, za války šlo všem o život. Obdivuhodné je, že ač o skrývající se rodině věděla celá vesnice, nikdo to nevyzradil. Jinak by to byly druhé Lidice," vysvětlil pořadatel akce, Kamil Šromota z České křesťanské akademie.

Čtyřčlenná rodina se kvůli sílícímu antisemitismu přestěhovala z Olomouce do obce Tršice, tam je v roce 1942 zastihl příkaz k deportaci. Cestou na shromáždiště se ukryli v chodbě jednoho domu a s příchodem tmy došli pěšky do Tršic, kde si předem v tamním lese vybudovali úkryt. Otec Berthold, matka Růžena, dcera Felicitas „Lici" a syn Otto. Jejich osud si Tršičtí pamatují dodnes. V kině Hvězda se promítání dokumentu zúčastnil i Karel Březina z Tršic, který brzy oslaví 80 let a na rodinu Wolfovy si dobře pamatuje.

„Měli jsme malé hospodářství a Wolfovy k nám chodili a kupovali mléko, tvaroh, máslo. Také rodičům pomáhali například při česání chmele," vrací se ve svých vzpomínkách.

Poslední úkryt byl osudným

Zimu rodina Wolfova přečkávala v zahradním domku u zahradníka Jaroslava Zdařila, který se o ně staral a nosil jim jídlo. ´

Byla to bouda o rozměrech 5×3 metry. Jako kluka mě napadlo podívat se tam. Slyšel jsem uvnitř hlasy, chytil jsem za kliku, ale bylo zamčeno," říká Karel Březina.

Zahradník rodinu z obavy z prozrazení na den zamykal, ven je pouštěl pouze v noci. Když napadl sníh, museli být navíc opatrní, aby po sobě nenechali stopy.

U Březinů doma se o rodině Wolfových nemluvilo. V tištěné verzi deníku pak o několik let později našel Karel Březina příhodu, která se týkala jeho otce.

„Měli jsme velkou zahradu, říkalo se té oblasti Amerika. Byly tam desítky stromů. Tatínek se tam vydal jednoho rána s vlčákem na třešně, bylo to půl hodiny od Tršic a od jejich úkrytu asi 400 metrů. Už od příchodu byl pes neklidný, šel ke stromu a začal štěkat. Na jednom stromě byla Lici, na druhé Otík a česali. Tatínek je znal, žádali ho, aby nic neříkal, on je na oplátku poprosil, ať už sem víckrát nechodí, moc se bál," přibližuje Karel Březina.

Wolfovi ještě několikrát změnili úkryt, ten poslední v místní části Zákřov se stal pro mladého Ottu osudným.

Odhalení pomníku židovské rodině Wolfových, které se s pomocí místních skrývali za války u Tršic Olomoucku

Odhalení pomníku židovské rodině Wolfových, které se s pomocí místních skrývali za války u Tršic Olomoucku. Autor: DENÍK/Jiří Kopáč

Osadu vypálili, muže umučili

Členové gestapa tehdy s kolaborujícími ruskými vojáky osadu vypálili a umučili devatenáct mužů z obce, mezi nimi i osmnáctiletého Ottu. I přes mučení nikoho neprozradil. Zemřel dne 20. dubna, několik dní před koncem války.

Po jeho smrti dopsala deník jeho sestra Felicitas.

Rodina se vrátila do Olomouce. Matka Růženka zemřela v roce 1952, otec Berthold o deset let později. Felicitas emigrovala v roce 1968 na Floridu.

„Trochu mě překvapilo, že Licka nikdy Tršice po roce 1945 nenavštívila, ani po revoluci. Mezi lidmi to znamenalo zklamání. Počítali, že jim někdo poděkuje, celá obec byla v ohrožení. Když se Licka vdávala, neřekla o svatbě ani lidem, u kterých se ukrývala, nedala o sobě vědět ani kamarádkám," vysvětluje další možné důvody, které vedly k mlčení obyvatel o tom, co se v obci stalo.

Zájemci, kteří by chtěli dokumentární půlhodinový film s názvem Deník Otty Wolfa a jeho rodiny vidět, mohou přijít 10., 17., 24. a 31. května do Galerie města Přerova, kde se bude od 15 hodin film bezplatně promítat