Když člověk vstoupí na dvůr Gabriely Hřeblové, vykoukne na něj hned několik psích čumáků. Zrzaví pejsci Boom a Baam, spousta štěňátek a nebo bígl Xylit. Na první pohled normální psi a fenky pocházejí z nepříznivých podmínek. Z těch je zachraňuje Gabriela Hřeblová z Kojetína.

„V květnu roku 2012 jsme s pár lidmi založili spolek Russel Rescue. Začali jsme záchranou psů plemena Jack Russel, ale posledních několik let tu máme i voříšky a bígly. Zachránili jsme za tu dobu asi přes pět set psů,“ popisuje s úsměvem sympatická hnědovlasá žena.

„Podstatou naší práce je, aby se psi dál nemnožili. Jsou jich mraky. A spousta jich pak končí v otřesných podmínkách. U nás proto všechny psy kastrujeme,“ vysvětluje Gabriela Hřeblová.

Týraná zvířata jsou majetkem státu

Spolek se dostal do povědomí široké veřejnosti koncem minulého roku. Tenkrát inspektoři Krajské veterinární správy odhalili u jedné z chovatelek čtyři zubožené psy. Dva z nich si vzala do péče právě Gabriela Hřeblová.

„Jejich osud je složitý. Protože se ženou, která zvířata týrala, zatím neproběhl soud, jsou psi majetkem státu. Nemůžeme je tedy nabídnout k adopci,“ říká. V červnu je musela předat do přerovského útulku, protože na dvoře byli strašně hlasití a její sousedi si stěžovali na hluk.

Blanenský psí útulek funguje přes dvacet let. Za tu dobu jeho branou prošlo 1628 psů. Od roku 2008 městské zařízení vede Jarmila Jurová.
Pořídit si psa? Závazek na celý jeho život, říká vedoucí blanenského útulku

„Psi tak musí zůstat v útulku a čekat na konec soudního sporu. Stát na ně přispívá nějakých dvě stě padesát korun, peníze tak tečou z rozpočtu pryč a psi by přitom mohli být dávno adoptovaní. Pro jednoho z nich byl zájemce hned. Ale klidně na něj může čekat ještě pět let,“ podotýká

Spolupracují i se slovenskými útulky

Útulky na Slovenku praskají ve švech kvůli záchraně týraných psů z místních cikánských osad. Pomocnou ruku tak nabídl i spolek Russel Rescue. „Aktuálně máme nejvíce psů právě odtud. Jsou bohužel takový neomezený zdroj a nacházejí se prakticky pořád ve strašných podmínkách,“ líčí.

Zubožení psi, které najdou pracovníci slovenských útulků v osadách, nejprve projdou základní péčí, a až poté zvládnou převoz. „K nám už většinou přijíždějí spravení psi, maximálně jsou vystresovaní z cesty. To nejhorší vidí právě kolegyně ze Slovenska. Od nich vím, že někteří i dva týdny po nálezu zvracejí igelitové pytlíky, které snědli, aby si aspoň něčím zaplácli žaludek,“ povídá Hřeblová.

Množírny jsou velkým problémem

Množírny jsou dalším místem, odkud přebírá spolek Russel Rescue psy. Fenky, které jsou po několika porodech, a už nemohou zabřeznout, jsou pro majitele nechtěné, a tak se jich zbavují.

„Tyto fenky k nám přicházejí asi nejvíce zubožené. Měla jsem tu jeden případ, kdy ke mně přišla fenečka a po pár hodinách, co tu byla, se jí spustil porod. Byla opravdu v hrozném stavu a porodila už mrtvé a shnilé štěně. Množitelka se jí zbavila, že je nepotřebná, ale ona přitom byla březí, jen ve strašném stavu. A to měla teprve tři nebo čtyři roky,“ vzpomíná.

Pes v útulku - Ilustrační foto
Množení psů nese vážná rizika. Voříšci končí v útulcích, hrozí jim i smrt

„Někteří si štěňátka z množíren kupují s tím, že je tím vlastně zachrání. Tak je ale jenom podporují. Množírny vydělají a fenky musí dál rodit. Ty jsou tam nejvíce týrány. Koupením psa bez papírů vlastně lidé odsuzují jejich matku k takovémuto osudu,“ vysvětluje.

Covid změnil situaci

Když přišla pandemie covidu, začali si lidé psy pořizovat ve velkém. Někteří kupci si chtěli mazlíčka pořídit už dříve, ale neměli na výchovu čas. Najednou ho byla spousta. „Ceny psů se neskutečně zvedly. Na internetu se prodával takový voříšek třeba i za patnáct tisíc a za hodinu měl kupce. Byla to úplná šílenost. I my jsme měli najednou ohromné množství zájemců,“ popisuje.

To ale zapříčinilo, že množitelé už se psů nevzdávali tak rychle a snažili se z nich mít co nejvíce štěňat.

„Před covidem jsme měli takových fenek klidně čtyřicet ročně. Najednou nebyly nikde a množitelé je začali ždímat více něž kdy předtím. Teď už je trh nasycený a poptávka pomalu ale jistě klesá,“ říká Hřeblová.

„Teď si ale myslím, že to vyvolá další jev. Do jara podle mě přijde na trh vlna zubožených fenek z množíren, protože štěňata už nebudou tak výdělečná. Zatím mé předpovědi vždycky vyšly, takže se na tuto situaci připravujeme,“ dodává.

S krizí ubývá dárců

S ekonomickou krizí se nyní začíná potýkat spousta organizací, které zachraňují zubožená zvířata. Russel Rescue není výjimkou. „Od začátku války na Ukrajině má podpora klesající tendenci. Lidé sami nemají peníze, takže nadbytečné výdaje osekávají a my to pociťujeme hodně. Klesá finanční pomoc i materiální dary a děsíme se, co přinese další půlrok,“ podotýká s obavami.

Spolek je na darech od podporovatelů závislý, protože je to jeho jediný zdroj peněz. Snaží se sice i o samofinancování pomocí prodeje kalendářů a aukce vlastního zboží, ale na provozu mají největší podíl dárci.

„Kdyby podpora stále klesala, museli bychom omezit činnost. Určitě se budeme snažit brát psy, co to jen půjde. Nechceme skončit. Kdyby ale byla krize, mohlo by k tomu dojít. Takových spolků, co by skončily, je spousta. Nakonec by to odskákaly městské útulky,“ vysvětluje.

Přispet lze na transparentní účet

Podle Hřeblové velké množství nechtěných psů končí právě ve spolcích. Kdyby omezily funkci, přeplnily by se útulky, které na tolik zvířat nemají kapacity.

„Nechci důsledky ani domýšlet. Je možné, že by došlo k utrácení psů a štěňat, protože by prostě neměli kam jít,“ upozorňuje Hřeblová.

Spolek nyní pro svůj chod nejvíce potřebuje savé podložky, dezinfekci na povrchy, čističe podlah, obyčejné aviváže, prací potřeby ale i stopovací vodítka.

Na webových stránkách lidé najdou také transparentní účet, na který mohou přispět. „Když jsme pomoc nepotřebovali, často jsme ji buď odmítali, nebo přesměrovávali k potřebnějším. Teď ale sami máme všeho málo a prosíme o podporu. Nechceme omezovat činnost a chceme nadále pomáhat všem pejskům, proto jsme vděční za každou pomoc,“ uzavírá.