„Silvestrovská noc získala na významu až v průběhu 16. století, kdy se ve většině západokřesťanských zemí ustálil gregoriánský kalendář a počátek nového roku byl jasně dán na 1. ledna. Zpočátku byly oslavy potírány. Byly velice bujaré a těšily se mezi běžnými lidmi příliš velké oblibě, což církevní kruhy nerady viděly,“ uvedla etnografka olomouckého Vlastivědného muzea Veronika Hrbáčková.

Poprvé se pak lidé hromadně sešli, aby Silvestr oslavili, v Evropě, a to na přelomu 19. a 20. století, kdy se vítal příchod nového století. „To byl tehdy mimořádný Silvestr, pro lidi to byl velký přelom. 19. století bylo dobou páry, začala průmyslová revoluce a bylo to pro ně zlomové po všech stránkách,“ uvedla etnografka.

Zpočátku byly oslavy konce roku potírány církví. Bývaly velmi bujaré

Datum prvního ledna jako první novoroční den pak přijali křesťané až s juliánským kalendářem. Konec kalendářního roku ale připadal během staletí v jednotlivých zemích na různá data. „Například na 1. březen, 25. březen, 25. prosinec nebo dokonce i na Velikonoce. Církevní rok ale začíná první adventní nedělí,“ vysvětlila Hrbáčková.

A co nesmělo chybět na silvestrovsky prostřeném stole? Hlavně pečené sele a luštěniny. „Novoroční hostiny mívají dodnes až čtrnáct chodů. Silvestrovský jídelníček se začal utvářet postupně a nesmělo na něm chybět pečené selátko, které zaručovalo šťastný konec každého podnikání. Čočka, aby se doma rozmnožovaly peníze, a o silvestrovské půlnoci se také jedl horký ovar s křenem a jablky, nebo bílá ovarová polévka s kroupami, pro zdraví,“ popsala etnografka.

Stejně tak nesměly ve slavnostním menu chybět sladkosti. „Zákusky se k nám dostaly z Francie, a stejně tak obložené mísy a chlebíčky. Z konce 19. století pak pochází i zvyk připíjet si sklenkou chlazeného sektu,“ popsala zaměstnankyně Vlastivědného muzea v Olomouci.

Na první den nového roku by se pak v domácnostech na jídelníčku neměla objevit drůbež, ryby a ani to, co mělo rychlé nohy, tedy zvěřina. „Dřív se tato noc chápala tak, že se starý rok bije s novým, a ten vždycky musel zvítězit. Novoroční noc tak v sobě měla skrytou určitou tajuplnou moc, ale lidé na vesnici to nějak zvlášť neprožívali. Vánoce a narození Ježíška pro ně byly nad to postavené. Oslava Nového roku je spíš záležitost novější zábavy,“ dodala.