Cestovatelé zakotvili v domovském přístavu, na dvoře pivovaru

Procestovali při tom čtyři světadíly a navštívili dvaadvacet států. Jejich expedice skončila ve středu dopoledne návratem do domovského přístavu v areálu přerovského pivovaru, odkud loni v září vyjížděli.

„Byl to náš sen a sny se mají plnit. Nemá smysl jen na něco čekat, a tak jsme se rozhodli cestu kolem světa uskutečnit,“ řekl po návratu do Přerova jeden z cestovatelů Michal Vičar.

Náročnější než cesta trnitým terénem byla podle něj komunikace s úředníky na hranicích. Staré oprýskané auto v nich totiž nevzbuzovalo příliš velkou důvěru. „Někdy v březnu ve Venezuele jsme si mysleli, že je naše cesta definitivně u konce. Přestaly nám totiž fungovat brzdy a nabourali jsme do autobusu. Naštěstí se nikomu nic nestalo a za tuto zkušenost jsme zaplatili jen 50 dolarů,“ vzpomněl na nepříjemný zážitek.

Oba cestovatele také nepříjemně překvapili brazilští policisté, kteří je kontrolovali na hraničním přechodu. „Spali jsme v autě a mysleli, že nás někdo přepadl. Policisté byli totiž v civilu, křičeli na nás v portugalštině a vůbec jsme nevěděli, co po nás chtějí. Až po chvíli strachu jsme pochopili, že jde o běžnou kontrolu,“ vylíčil dále.

Julča, až na malé kolapsy, vydržela

Embéčko jménem Julča zvládalo cestu s obdivuhodnou výdrží, až na pár kolapsů. „Stěrače zásadně fungovaly pouze do doby, než začalo sněžit nebo pršet. Pak už jsme od nich nemohli nic čekat. Bylo docela nepříjemné, když přestaly fungovat uprostřed vánice na Sibiři. Museli jsme se dostat s autem do města, to ale bylo vzdálené asi 100 kilometrů,“ řekl cestovatel.

Asi sedmkrát po cestě museli dobrodruzi autu přivařovat výfuk. „Měl jsem docela smůlu. Když jsme se s plachetnicí plavili přes Karibik, dostal jsem mořskou nemoc, která trvala celý týden. Potom mě zase poštípali mravenci, takže jsem celý opuchl,“ smál se Vičar.

O další nepříjemný zážitek během cesty se zase postarali američtí celníci. „Našli v autě semínka obyčejné trávy, a tak embéčko okamžitě podrobili expertize a zkoumání. Mysleli asi, že něco pašujeme, a tak byla Julča devět dní v karanténě. Protože jsme zrovna mířili z Ruska, domnívali se asi, že do země pašujeme nějaký nebezpečný zárodek komunismu. Tak si nás pořádně prolustrovali,“ vylíčil druhý z cestovatelů Martin Beťko.

Ten považuje za nejkrásnější část výpravy pobyt mezi Indiány na karibských ostrovech. „Z Panamy jsme se přes Karibik plavili plachetnicí do Kolumbie. Na některých ostrovech v Karibiku žili Indiáni, kteří k nám byli velmi přátelští a chovali se vstřícně. S americkými úředníky se to vůbec nedalo srovnat,“ poznamenal.

Dobrodruzi také svérázným způsobem oslavili Štědrý den. „Bylo to na pláži v Mexiku. Dárky jsme uložili do igelitových tašek a dali je pod palmu - tedy vánoční stromeček. Protože jsme ale měli příliš dlouhé prskavky, začaly igelitky hořet. O dárky jsme tedy přišli, ale zase jsme povečeřeli vlastnoručně vyrobený salát a zazpívali koledy. Takže kouzlu Vánoc nic nechybělo,“ uzavřel Beťko.

Trasa v číslech: