„V době, kdy ještě hrával v Městském domě Pavel Novák s kapelou VOX, jsme byli pravidelnými návštěvníky jeho koncertů. I když už umělci jako Pavel Novák a Jaroslav Wykrent odešli do hudebního nebe, jejich písničky s námi zůstávají a myslím si, že si je ještě generace po nás budou zpívat,“ řekl jeden z návštěvníků Jan Korytář.

Jak vznikl v roce 2006 nápad uspořádat první ročník Džínového bálu, prozradil pamětník Bohuslav Přidal, který dříve pracoval jako mluvčí magistrátu.

„V éře, kdy se ještě pořádaly Plesy primátora, byli nejmenovaní náměstci trochu rozzlobení a z recese navrhli, ať uspořádáme také ples náměstků primátora. To jsme ale zamítli a místo toho nás napadlo uspořádat džínový bál, který bude méně formální. Nápad se ujal a lidé si rychle zvykli. Pamatuji si ale, že ještě v prvních letech chodili ze zvyku v plesových šatech, protože nevěřili, že je to opravdu džínový bál,“ popsal.

Dlouhou tradici přerušil na dva roky koronavirus. „Ta přestávka byla trochu moc dlouhá a měl jsem strach, jestli lidi nezapomenou. Naštěstí to vypadá, že ne - a kdybych byl nemocný, tak bych se tady dnes uzdravil,“ dodal s úsměvem Bohuslav Přidal.

Mezi účastníky plesu byli především dříve narození, kteří využili možnosti se po delší době potkat s přáteli. Lidé se na parketu dobře bavili až do pozdních nočních hodin.

„Mám rád starou Synkopu, ale hrají i písničky Václava Neckáře, Beatles, zkrátka ty, které má ráda starší generace. Poznávám tady některé lidi, které jsem viděl v měšťáku v době, kdy mi bylo sedmnáct a chodili jsme na Synkopu. Někteří se téměř nezměnili,“ poznamenal jeden z návštěvníků Oldřich Boráň. I když byl na bálu poprvé, s manželkou oba vytáhli ze skříně džíny. „Lidé začali tančit hned při první skladbě, což je známka kvality,“ podotkla uznale jeho manželka Hana.