Dvě třetiny lidí by znovu vyšly do ulic

Výzkum ale ukazuje i další alarmující údaje. Více než čtyřicet procent dotázaných se domnívá, že se polistopadoví představitelé vlád chovají hůře než jejich předchůdci za totality. Polovina respondentů si také nemyslí, že je Česká republika vyspělou demokratickou zemí.

Snad jedinou trochu povzbudivou zprávou je, že se většina občanů České republiky stále považuje za vlastence a jsou hrdí na svou zemi. A i přes negativní nálady ve společnosti jsme přesvědčeni, že klady polistopadového vývoje převažují nad zápory.

Jak vnímají znechucení většiny národa ti, kteří vyšli v listopadu 1989 v Přerově do ulic a organizovali stávky, které urychlily pád komunistického režimu? „Je smutné pozorovat, kam to pravicové strany dotáhly. Já jsem byl jako zakladatel a volič ODS přesvědčený, že má tato strana potenciál ovlivnit dění. Teď jsem ale velmi roztrpčený," řekl Zdeněk Haluza, který byl po sametové revoluci jedním ze spoluzakladatelů Občanského fóra v Přerově.

Kde hledat příčiny? „Rozhodla to korupce a v uvozovkách nezažranost některých vyvolených," myslí si. Mnozí lidé v produktivním věku jsou podle něj v dnešní době v neřešitelné ekonomické situaci. „Právě tyto sociální věci se přitom lidí nejvíce dotýkají. Když přijde člověk v padesáti o práci, je to pro celou rodinu pohroma. A řešení pro ně současná vláda nenabízí," míní.

První polistopadový starosta Přerova a advokát Petr Dutko zase kritizuje fakt, že lidé na vlastní kůži pociťují bezpráví. „Ze svého pohledu advokáta vidím zoufalost našeho právního řádu, který je spíše neřádem než řádem. Právo v zemi, kterému už nerozumí ani právníci, není právem. To je podle mě největší problém – že máme právní řád, který je nesrozumitelný pro běžného občana," řekl.

Porevolučním vývojem prý ale jinak zklamán není. „Má očekávání se převážně splnila. Je potřeba si uvědomit, že máme demokracii a možnost svobodně hlásat své názory a rozvíjet se," myslí si Petr Dutko.

„Výdobytky jednoznačně převažují nad zápory, i když se asi spoustě lidí otevírá kudla v kapse, když vidí miliardové podvody. Je ale potřeba říci, že jsou to dětské nemoci demokratického systému, které jsou běžné i v ostatních zemích. Poukázal bych asi na Winstona Churchilla, který řekl, že demokracie je jedna z nejhorších forem vlády…ale ty ostatní jsou ještě horší," uzavřel.

Přerovský zastupitel Ladislav Mlčák: Vzpomínky na sametovou revoluci nemám dobré

Pětašedesátiletý Ladislav Mlčák je předsedou přerovského okresního výboru a olomouckého krajského výboru KSČM, přerovský zastupitel a bývalý poslanec Parlamentu ČR. Přerovskému a hranickému deníku se svěřil, jak vnímal období sametové revoluce.

Jak vzpomínáte na 17. listopad 1989?

Dnes je již zcela jasné, že tehdy došlo k manipulaci s občany, o které rozhodlo dění v Praze. Ono do dneška není úplně odhaleno zákulisí celé sametové či manšestrové revoluce. I v Přerově se tehdy vyšlo do ulic, protože lidé uvěřili a chtěli se mít lépe. Vzpomínám, jak tehdy Václav Havel například tvrdil, že není proti socialismu, že nezaměstnanost nebude a podívejme se, jaká je teď. Nejen studenti a umělci, ale i lidé, kteří byli v komunistické straně se shromáždili v chmurném počasí před přerovským Priorem, na náměstích a zvonili klíči, nebo demonstrovali v kině Hvězda. Nikdo nikoho netrestal za neohlášené shromažďování, ani za výlepy na nepovolených místech.

Jaké to pro vás mělo dopady?

Vzpomínky na toto období nemám dobré. Ztratil jsem v tomto čase totiž dost kamarádů, z nichž někteří se mi teď po několika letech vzhledem k dnešní situaci omlouvají. Z tehdejších slibů se nesplnilo téměř nic a lidé jsou čím dál tím více nespokojení. Navštívil jsem například Peru, Kanadu, Srbsko, Rumunsko, Moldávii, Německo nebo Skotsko a ani tam situace není růžová.. V dnešní době se 17. listopad slaví jako svátek s úplně jiným významem.

Změnila podle vás něco sametová revoluce?

Lidem například vadilo to, že nemohou vycestovat na západ. Kolik z nich ale této možností teď využívá? Můj kamarád mi zdůrazňoval, že tehdy nemohl vyrazit pracovně do zahraničí, a když jsem se ho zeptal, kde do dneška všude byl, tak řekl, že jen v Polsku a že na cestování nemá peníze.

Jaké jsou podle vás nejdůležitější polistopadové změny, které se na Přerovsku udály?

Člověku je až smutno, co se v našem regionu ztratilo. Například bývalé Přerovské strojírny byly tenkrát světoznámá značka s několika tisíci zaměstnanci a teď jich mají jen pár stovek. Nebo třeba, kde skončilo Kazeto? Možná je tam padesát nebo sto pracovníků. Jediný podnik, který prosperuje, jsou cementárny v Hranicích a možná Meopta nebo Gambro na základě státních zakázek. Jinak ale stavebnictví či zemědělství pokulhává, nezaměstnanost stále jen roste. Myslím, že lidé se teď už stěží budou shromažďovat jako tehdy, ale budou řešit situaci často citovaným slovíčkem demokracie, tudíž prostřednictvím vo­leb.

Režim se rozpadl pod tíhou vlastní nesmyslnosti

Za totality se u něj doma scházeli disidenti a po sametové revoluci se stal členem Občanského fóra. Jak vnímal události po sedmnáctém listopadu 1989, a co považuje s odstupem třiadvaceti let za největší chyby? Přerovský disident Vladimír Hučín tvrdí, že sílu okamžiku přerodu od totality k demokracii „potopila" infantilní hesla typu „Nejsme jako oni."

Vybavíte si, co jste dělal 17. listopadu 1989?

Pamatuji si to docela přesně. Sedmnáctý listopad jsem strávil v cele předběžného zadržení, protože jsem byl na pokyn Státní bezpečnosti zatčen. Propustili mě až 18. listopadu vpodvečer, a to už jsem se dozvídal, že došlo k událostem v Praze a násilnému zásahu proti studentům. Zjistil jsem také, že dochází k hromadné skartaci dokumentů StB, kádrových spisů a jiných tajných materiálů na policejní střelnici, ve vojenských lesích a na dalších místech.

Byl sametový převrat opravdu tak pokojný, jak se tvářil, a nebo hrozilo krvavé potlačení shromáždění občanů?

Lidové milice byly tehdy připraveny zasáhnout, což lze i doložit. Já sám jsem za pomoci zbraně zasáhl proti skartacím, a to tak, že jsem při jedné příležitosti přepadl automobil Lidových milicí a přinutil jeho osádku k vyložení bedny s mnoha kilogramy dokumentů. Byly to kádrové spisy a materiály o aktivitách Lidových milicí, fotodokumentace a další materiály. Byl jsem ale nemile překvapen tím, že se tehdy významní signatáři Charty 77 postavili proti mým ozbrojeným aktivitám s cílem zachránit dokumenty StB.

Kdo stál v listopadu 1989 v Přerově u zrodu Občanského fóra?

Scházeli jsme se nejprve v mém bytě – kromě Květoslavy Haukové a Stanislava Miloše to byli také Petr Hladký, Zdeněk Haluza, Alena Šišková, Jiří Žamboch a spousta dalších.

Pak se postupně naše schůzky přemístily do restaurace v parku Michalov, a poté se začali lidé spontánně shromažďovat u sochy Klementa Gottwalda, která byla v průčelí Okresního výboru KSČ (dnešní poliklinika u kina Hvězda). Postupně přibývali další lidé a vše vyvrcholilo generální stávkou u kina Hvězda. Pak už události nabraly rychlý spád. Já osobně jsem měl na starosti bezpečnostní problematiku a byl jsem i předsedou občanských komisí, které měly v rámci svých omezených možností vyčistit bezpečností aparát od komunistických struktur, což se v mnoha případech bohužel nepovedlo. V Přerově už v té době existovaly skupinky, složené ze signatářů Charty 77, HOS, tedy Hnutí za občanskou svobodu, SPUSA, což byl Svaz přátel USA. Z toho všeho pak vzniklo Občanské fórum, do jehož čela se dostali další lidé – například Jaroslav Wykrent, Petr Dutko, Roman Haken nebo křesťanský aktivista František Adamík.

Typickým projevem polistopadové euforie bylo strhávání komunistických hesel a odstraňování soch. Konaly se i v Přerově happeningy?

Byly likvidovány komunistické nápisy a budova OV KSČ byla zabrána a využita ke zdravotnickým účelům. Autojeřábem byla odstraněna i socha Klementa Gottwalda.

Změnila podle vás něco sametová revoluce? Řada lidí je přesvědčena, že ne.

Komunismus se pod tíhou vlastní nesmyslnosti rozpadl, a to jak ekonomicky, tak politicky. Jak jsem už krátce po 17. listopadu zjišťoval, pragmatická část KSČ a StB vsadila na některé frakce z disentu, které nebyly schopny kontrolovat bezpečnostní aparát a řídily se infantilními hesly typu „Nejsme jako oni" a „Máme holé ruce". Během několika málo dní se komunistické struktury snadno přizpůsobily a dané situace využily, což se projevuje i dnes. Já sám jsem se s touto částí disentu nikdy neztotožnil, byť jsem signatářem Charty 77, protože jsem už brzy po 17. listopadu viděl, kam to směřuje. Bohužel – Václav Havel měl ohromnou možnost, co se týče komunistické strany, zasáhnout. Zavinil ale, že zlo zůstalo nepotrestáno.

Jak vnímáte fakt, že po třiadvaceti letech od pádu totality na Přerovsku vyhráli krajské volby komunisté? Není to pro vás trochu skličující?

Komunisté využívají sociálního napětí, protože pravice nedostatečně zúročila možnosti, které měla po 17. listopadu. K tomu přispěla i ztráta paměti národa. Nové generaci se snadno podsouvají ideály zločinné komunistické ideologie, neboť ti mladí ji na vlastní kůži nepoznali. Proto o historii rád přednáším na školách, které mají o poznání vlastní minulosti zájem.