Z dílny pasovského zvonaře Rudolfa Pernera putovaly v minulosti zvony také do Baziliky Nanebevzetí Panny Marie na Svatém Hostýně nebo olomoucké katedrály svatého Václava.

Spolek Přerovské zvony smíření chce nechat odlít tři nová díla. Stav stávajícího gotického zvonu ve věži kostela sv. Vavřince přijel loni posoudit kampanolog olomoucké arcidiecéze František John, a ten doporučil, aby zvon, odlitý v roce 1485 olomouckým mistrem Václavem, doplnily další tři. Nástroje mají být sladěny dohromady a nést základní tóny písně Salve Regina.

Největší ze zvonů ponese jméno Jan Pavel a má vážit 1800 kilogramů. Budou na něm odlita jména rodin dětí, zavražděných při masakru na Švédských šancích v červnu roku 1945. Druhé dílo, zasvěcené sv. Františkovi z Assisi, je menší a bude vážit 400 kilogramů.

„Jméno pro největší zvon jsme zvolili podle jedenáctiměsíčního Johanna Paula Philippi, pocházejícího ze slovenské obce Milbach, dnešní Mlynice. Byl jednou z nejmladších obětí masakru na Švédských šancích, při němž bylo měsíc po skončení války zavražděno 75 dětí, 120 žen a 72 mužů,“ vysvětlil děkan přerovské farnosti a předseda spolku Josef Rosenberg. Patronem zvonu je papež Jan Pavel II., jehož téma smíření provázelo po celý život.

„Oba zvony pro Přerov budou odlity v pasovské dílně v den Památky všech věrných zemřelých. Toto datum bylo symbolicky vybráno s ohledem na dětské oběti masakru na Švédských šancích,“ zmínil místopředseda spolku Petr Měřínský.

Štědří dárci

Rozeznít znovu srdce kostela sv. Vavřince zvony, které byly v minulosti zrekvírovány pro válečné účely, umožnila dobročinná sbírka. Její rozsah je nebývalý a přispěly do ní nejen velké přerovské firmy, ale i řada soukromých dárců.

Částku 200 tisíc darovala chemička Precheza, 100 tisíc poskytla společnost Meopta a 50 tisíc firma Emos. Soukromý dárce, jehož rodina má v Přerově kořeny, přispěl na zhotovení zvonů dokonce 460 tisíc korun. Finance putovaly i od pozůstalých obětí masakru na Švédských šancích ze slovenské Dobšiné, obec Mlynica věnovala částku 10 tisíc Euro.

„I přes velmi komplikované okolnosti, které sbírku na zvony provázely, ať už to byl covid, tornádo na jižní Moravě nebo válka na Ukrajině se zatím podařilo vybrat přes 1,5 milionu korun. Nyní potřebujeme ještě další prostředky na doplacení největšího zvonu, na úpravy zvonové stolice a zavěšení,“ zmínil děkan přerovské farnosti Josef Rosenberg.

Na pokrytí těchto výdajů chce spolek 11. prosince uspořádat benefiční punčování na farní zahradě v Přerově. Součástí akce bude kulturní program, prodej punče a občerstvení.

Spolek Přerovské zvony smíření oslovil více dílen, ale po osobním setkání a předložení nabídek vybral bavorské zvonařství Rudolfa Pernera. „Rodina Rudolfa Pernera byla po druhé světové válce vyhnána z Čech a pan Perner byl velmi potěšen, že největší zvon připomene karpatské Němce zavražděné na Švédských šancích,“ popsal místopředseda spolku Petr Mlčoch.

Kostel přišel o zvony opakovaně
Historie přerovských zvonů je pohnutá a kostel sv. Vavřince přišel o svou chloubu v minulosti už několikrát. Poprvé v roce 1642, kdy do Přerova vtrhla švédská vojska a zvony byly roztaveny a zničeny při požáru chrámu. Nástroje se na věž vracely postupně - první a největší zvon v roce 1657 a další dva pak v letech 1700 a 1869. Kromě nich měl kostel ještě malý zvon - umíráček. O své srdce přišel kostel znovu 9. září 1916, kdy byly zvony zrekvírovány pro válečné účely.
Tentokrát zůstala věž kostela prázdná kratší dobu. Už v listopadu roku 1923 totiž vyhlásila farnost sbírku na nové zvony a v krátkém čase se podařilo vybrat potřebný obnos. V Přerově tak mohlo být 21. září 1924 požehnáno sedm nových zvonů - pět pro kostel sv. Vavřince a dva pro kostel sv. Michala na Šířavě, který o ně přišel během války. Nové zvony ale na věži nevydržely ani dvacet let - tentokrát do jejich osudu zasáhla druhá světová válka. Z věže byly odstraněny 24. a 25. března 1942 a opět posloužily válečným účelům.
V kostele tak zůstal pouze malý zvon - sv. Vavřinec na malé věžičce nad lodí, který je na svém místě dodnes. Přerovský svatostánek získal znovu svůj důstojný hlas až v roce 1956, kdy se sem přemístil gotický zvon ze zrušeného kostela sv. Anny ve Staré Vodě na Libavé. I osud tohoto díla je zajímavý - v roce 1485 odlil tento unikátní zvon, které je zajímavý i po akustické stránce, konvář mistr Václav z Olomouce. Nejprve byl umístěn v kostele sv. Petra a Pavla na Předhradí, po jeho likvidaci se přesunul do Staré Vody na Libavé, a odtud putoval až do Přerova, kde je dodnes.