Oproti Michalu Hrůzovi a kapele Nebe z ročníku 2015, nebo Václavu Neckářovi, který v Dřevohosticích vystoupil ještě o rok dříve, se jednalo vskutku o odlišně sestavený program.

„Tento ročník jsme pojali mnohem rockověji. Předchozí ročníky byly více multižánrové, ale letos jsme tomu chtěli pořádně šlápnout na krk," uvedl pořadatel akce Ladislav Sigmund.

Na tom samozřejmě není nic špatného. Někoho však může zarazit snad až přílišná účast „sprostokapel" na jedenáctém ročníku festivalu.

Protože když se vám na jednom pódiu sejdou Horkýže Slíže, Rybičky 48 či Morčata na útěku, tak už to opravdu působí snad až moc obhrouble. Je ale pravdou, že lidé se bavili, a že pořadatelé asi vědí, na koho a jak cílit.

Imodium každopádně předvedli, že hudba může mít „koule" i bez nepřeberného množství vulgarit. Jejich závěrečné hity Deset životů a Břehy pulzovaly neuvěřitelnou energií, kterou se kapele podařilo předat také publiku.

Bohužel prostor před pódiem byl toho času ještě spíše nezaplněn nežli zaplněn.

Při následujících Harlej, kteří na poslední chvíli zaskočili za ze zdravotních důvodů absentující Walda Gang, to už byla jiná písnička.

Intenzivní déšť, který skrápěl areál během zvukové zkoušky, se uklidnil, a tak se kromě duhy na obloze mohly objevit také davy fanoušků před stageí.

„Co mě sem přilákalo? No přece dobrá muzika. Víc není třeba, to je přece to oč tu běží," řekl jeden z účastníků festivalu pan Jaroslav.

„Horkýže Slíže rozhodně, i Rybičky 48 si rád poslechnu. Byl jsem tady už v předešlých letech, bydlím asi patnáct kilometrů odsud, takže když mě účinkující zaujmou, tak neváhám a přijedu se podívat," prozradil Petr Škařupa.

„Myslím, že nad těmi úděsnými frontami by se ale mohli pořadatelé konečně zamyslet," pokračoval dále.

Co se týče atmosféry pod pódiem, té však nelze vytknout nic. Lidé se přijeli bavit a bylo to znát.

David Král