Před několika lety mu propadl také třicetiletý přerovský rodák Vladimír Futák. Na závody jezdí se sibiřským huskym, kterého si vybral v ostravském útulku.

O dogtrekingu říká: „Tento sport rozvíjí souhru a vzájemné pochopení mezi člověkema psem.“

Vladimíra Futáka přivedl k dogtrekingu před třemi lety jeho kamarád. „Byl jsem se podívat na první závody a hned mě tento sport zaujal,“ vysvětluje Futák, který v současnosti žije v Lipové u Dřevohostic.

Jak dále upřesnil, závody v dogtrekingu obvykle probíhají ve dvou kategoriích. „Dělí se na trať méně náročnou se zhruba padesáti kilometry a dvojnásobně náročnou s délkou okolo sto kilometrů. Osobně jsem si vyzkoušel obě varianty,“ svěřil se dogtrekař.

Podle jeho slov si závodník může sám vybrat, zda trať zdolá chůzí, nebo během. Důležité je vejít se do časového limitu, který je stanoven organizátory.

„Řada závodníků volí spíše chůzi a berou tyto závody jako relaxační prostředek v přírodě. Já se ale snažím většinou běžet,“ vysvětlil Vladimír Futák, který se nedávno vrátil ze závodů nazvaných Hanácká štreka, kde si vybojoval po pěti hodinách na trati druhé místo.

„Perličkou bylo, že všichni tři, kteří jsme stanuli na stupních vítězů, jsme vegetariáni. I tím se boří mýtus, že vegetarián nemůže být zdatný ve vytrvalostních sportech,“ prozradil Futák, který se vedle provozování tetovacího salonu věnuje hned několika sportům.

Nejvíce ho však zaměstnává karate, které i trénuje. Závodníci, kteří se dogtrekingu účastní, musí dodržovat několik stanovených pravidel.

„Je to povinná výbava, která musí v případě náročnější tratě obsahovat okolo tří litrů vody, misku, krmivo a botičky pro psa, mapu, lékárničku, čelní svítilnu, karimatku a spacák,“ vyjmenoval Futák.

Podle jeho slov je také povinností mít psa po celou dobu závodů uvázaného na vodítku. „Pes nesmí vůbec běhat na volno. Co se týká vztahu člověka a psa na těchto závodech, tak musejí být rovnocennými partnery. To znamená, že i trénink na závody se musí týkat obou dvou,“ řekl Futák, který je chovatelem pěti sibiřských husky, ale nejčastěji závodí s pětiletým Rickym.

„Na plemeni ale nezáleží. Na závodech se občas objeví i typické panelákové rasy, jako je třeba čivava,“ popsal Vladimír Futák.

Trasa vede většinou přes lesy v horách a vyznačena je značkami od pořadatelů či turistů. „Pokud se závodí na stokilometrové trati, často se stává, že člověk zbloudí, a málokdo tuto zátěž také vydrží, a tak musí předčasně závodění ukončit,“ doplnil Futák.

Ten se začátkem srpna chystá na další závody s názvem Fryštácký treking. Závodit bude v kratší trase, protože v těchto dnech očekává narození svého prvního dítěte a bude se proto věnovat více rodině.